fantasy_sci.fi_svet

Co nám prozradila o čarodějkách malostránských autorka Petra Kubašková

o autorce

Petra Kubašková se narodila jedenáct let před sametovou revolucí ve znamení Střelce. V dětství toužila mít své vlastní formeláky z filmu „Lucie, postrach ulice“, proletět se na Falcovi z „Nekonečného příběhu“ a osobně poznat čarodějnici Saxanu. Moudrý klobouk ji zařadil do koleje Mrzimoru. V dospělosti pracovala jako učitelka angličtiny, němčiny a dějepisu na střední škole, než ji osud zavál do jiného oboru, a od té doby nelouská a neopravuje písemky, nýbrž knihy. V roli obdivovatele vyhledává výtvarné umění a nejvíc ji momentálně fascinuje Picasso a kubismus, ale o místo v jejím srdci se pere s Gustavem Klimtem. A občas ten zápas vyhraje Emil Filla – když se dva perou, třetí se směje. Jako autor dostává nejlepší nápady při procházkách v přírodě, mytí nádobí a chůzi po schodech (nejčastěji směrem dolů, protože při stoupání se stará hlavně o to, kdy už bude konečně nahoře). Má ráda starobylé uličky a domy s příběhem. Často dostává dotaz, jestli je čarodějnice, na což odpovídá, že ano, protože opak by jí stejně nikdo nevěřil.

 

Moc děkujeme autorce kouzelných knih @petrakubaskova za rozhovor.

Recenze na autorčiny knihy nejdete 👇ZDE👇

Rozhovor

Co vás motivovalo k tomu, abyste začala psát knihy?

Chtělo se mi do toho dlouho, ale nejdřív bylo nutno sebrat odvahu. Ohledně psaní knih mě napadá taková paralela: myslím, že je to podobné volání, které nutí ryby, aby plavaly, ptáky, aby létali… zřejmě něco hluboko v nás, touha tvořit, vymyslet příběh, vytvořit neexistující svět v existujícím světě. Dát rybkám vodu, ptákům křídla a ohni vzduch. 

Jakou kouzelnou postavu ze svých příběhů máte nejraději?  

Zrovna teď v zimě řeknu, že z bytostí asi dryády. Maskují se v korunách stromů, jsou půvabné a plaché a jejich kůže se mění podle ročního období spolu s listím. V létě bych vám ale asi řekla, že vodní panny. Mění se spolu s vodním tokem, až se na sklonku života vrátí zase k pramenům. Z postav, jež mají jméno, mám ráda všechny malostranské čarodějky. Vdechla jsem jim život tak, aby každá měla svůj osobitý charakter a aby se s nimi člověk nenudil. Na zmrzku bych šla s Ginou, pro bylinky za Eleonorou a karty bych si zahrála s Kraslavou. Akorát bych prohrála. Domů na návštěvu bych se ale určitě nechala pozvat k Regině. Chci vidět její umělý vodopád. A pro radu a uklidnění bych zašla k Celestýně do podkroví.

Proč zrovna kniha o čarodějkách odehrávající se v Praze?

Praha je kouzelné město. Když to ale vezmete kolem a kolem, každé město i víska mají své kouzlo, stačí ho umět najít. Pražská zákoutí jsou ale obzvláště lákavá, odevšad na vás mrkají znamení, oslňují vás zdobené fasády, uličky vedou jenom málokdy rovně a každý dům má příběh, téměř každá ulice v historickém centru má nějaké strašidlo nebo pověst. A co teprve po setmění, když se rozsvítí lucerny. Nebo když vám u Vltavy nad hlavou zapleská křídly racek.

Byly dny, kdy jste nevěděla, jak pokračovat s rozepsanou knihou?

Pokaždé vymýšlím nejprve kostru příběhu, nikdy nepíšu živelně, takže jakmile je kniha rozepsaná, už jenom spřádám jednotlivá vlákna pavučiny, aby se to někde nezašmodrchalo nebo nepřetrhlo. Hlavní myšlenkové boje u mě probíhají předtím, než začnu doopravdy psát.   

Čarodějky malostranské mají krásný přebal a nádherné ilustrace, byl to od začátku váš záměr vydat ilustrovanou knihu?

Ne, to nebyl. Původně jsem knihu nabízela jinému nakladatelství a na ilustrace jsem, upřímně řečeno, nepomýšlela. Tam se však kniha žánrově minula s jejich zaměřením, a tak osud zavál mě jako autora k Epoše a čarodějky zase k ilustrátorce Strize. Myslím, že jim ty tajuplné obrázky moc sluší. 

Jaká je vaše oblíbená kniha, potažmo autor?

Oscar Wilde. A u současných autorů je to u mě těžké, čtu vlastně jenom knihy, které se mi líbí, takže je jich dost. Vzhledem ke své práci ležím (spíš sedím) celé dny ve fantasy žánru, který vás bude zajímat asi nejvíce. Třeba zrovna teď mi dělá společnost Brent Weeks, Keri Arthur a R. A. Salvatore. Ve volném čase občas utíkám odpočívat i do jiných žánrů. Poslední, co u mě zajiskřilo opravdu hodně, byla Anna Cima a její vášeň pro Japonsko, a skrze ni teď také Haruki Murakami. Jinak mám ráda geniální díla Isaaca Asimova i pohodové příběhy z kaváren na pláži. Nehty si koušu třeba u Dívky ve vlaku a chechtám se u Stoletého staříka, který vylezl z okna a zmizel. Mám ráda Selekci. Vyloženě krváky a žíly rvoucí thrillery moc nezvládám, ale někdy zabrousím třeba k Bernardu Minierovi. Někdy loupnu i dětskou knihu, miluju Amélii od Petry Neomillnerové a aktuálně mě okouzlili Černí husaři. Ale když mi je náhodou mizerně, Harry Potter to jistí. Otevřu kterýkoli díl na kterékoli stránce a prostě čtu.

Jaké jsou vaše koníčky mimo psaní knih?

Pletu, háčkuju, sice poslední dobou tempem deset řad denně, jestli vůbec, ale i to se počítá, a taky běhám. Mám na kontě nějaký ten půlmaraton, jenže teď doba těmto akcím nepřeje, a tak běhám „nezřízeně“ a doma mučím rotoped – nebo on mě. Ráda se dívám na obrazy, když to jde, navštěvuju galerie. Momentálně jsem propadla omalovánkám Johanny Basford. Mám ráda hrady a zámky, les, samotu a ticho. A někdy zase město, ale ne, když jsou tam davy. Jsem spíš samotář. 

Kdyby měla být vaše kniha zfilmována, jakého herce/herečku si v hlavních rolích představujete? 

Pokud jde o Čarodějky, tak kdyby si Anička Kameníková byla ochotná nasadit černou paruku, uměla bych si ji představit jako Ginu, i když ji už věkem přerostla. Má ale velmi mladé rysy a kouzelný, sympatický projev. Jako Eleonoru určitě Mahulenu Bočanovou, no jo, ale jestli by to braly taky ony? Toť otázka! V roli Celestýny bych už bohužel nemohla dnes vidět Květu Fialovou nebo Marii Rosůlkovou, ale s myšlenkami na podobné ženy jsem Celestýnu psala. A jako strejdu Kejře bych obsadila Otu Jiráka. Jo… A Táničku Pauhofovou jako Reginu. Nechcete jí to napsat? Úplně vidím, jak hodí úsměv a mrkne tím svým uličnickým okem. 😉  

  

Znáte této autorky? Četli jste nějakou její knihu?