Recenze na knihu Země v troskách od Kristýny Sněgoňové

Uplynulo půl roku a jsme zpátky ve světě, kde povrch patří temným hrůzám a lidé jsou zde až na druhém místě v potravním řetězci.

První díl ze série Města (Město v oblacích) jsem přečetl v dubnu tohoto roku. Musím říct, že tuto knihu považuji za jednu z nejlepších, co jsem tento rok četl. A možná za tu úplně nejlepší, co se týče české tvorby.

„Země v troskách“ šlape svému předchůdci na paty… spíše se mu veze na zádech. Měl jsem upřímně strach, jak tato kniha dopadne, jak se bude tato série dál vyvíjet. První díl byl jedinečný. Města v oblacích mají své kouzlo a neznalost či nevědomost toho co na lidi čeká dole měla svou osobitou atmosféru.

V tomto díle nás autorka zavede do jiného města, kde to funguje trochu jinak. Lidé ví, co je čeká dole, a proto jsou tam posílání jen trestanci a lidé, jenž se nějak protivili systému. Jelikož návratnost takových osob z povrchu bývá velmi malá. Dostáváme nového hlavního hrdinu, jehož příběh je zajímavý. Charakteristika jeho postavy je jasná a dobře vystihuje, jak by asi lidé v jeho pozici fungovaly. Celý tento svět je velmi uvěřitelný a realistický. Hlavní hrdinové jsou jen lidé a jako lidé se chovají a přemýšlí. Dialogy jsou dobré, mají smysl a nejsou tu jen jako vycpávka mezi akčními sekvencemi.

Hlavní dějová linka je dost přímočará ale díky osobním menším příběhům se zdá, že není jediná. Navíc se tu neustále něco děje a postavy jsou nutné reagovat přímo za chodu, takže někdy během události, které se zrovna odehrávají ztrácí hlavní úkol své prvenství v časovém harmonogramu. To je také síla tohoto díla, vypadá jednoduše ale není.

Akčních sekvencí je tu oproti prvnímu dílu více ale vůbec to nevadí. Měl jsem obavy, že si autorka neporadí s jejich popisem, že to celkovému pohledu na příběh ublíží ale byl sem vyveden z omylu. Akční scény jsou bravurně vykreslené a popsané. Není to jen strohý popis, střelba tam, náboj zde, ustřelená hlava, kutálející se nábojnice atd… Je to emotivní, je to špinavé, je to krvavé…! Hlavní faktor, který dělá akční scény tak dobré je nepřítel, proti kterému hlavní postavy bojují. Tito netvoři, jenž jsou černější než noc a jejích pohyb vypadá, jak když přeléváte inkoust do vody, jsou jedinečné. Postavy jsou tímto monstrem naprosto fascinovány, když najednou zjistí, že jím trčí z hrudníku obří chitinový pařát a je pozdě na veškeré hrdinství a přichází jen smrt. Smrti a krve se zde dočkáme ve velkém množství. Kristýna vytvořila úžasné bytosti, které ukazují, že lidé jsou slabší článek a neslouží k ničemu jinému než k tomu, aby naplnili jejich touhu po masu.