fantasy_sci.fi_svet

YA fantasy Rudý vlk, který čerpá z pohádky Červená karkulka

Název díla: Rudý vlk       

Autor: Rachel Vincent

Počet stran: 320

Nakladatelství: Cosmopolis

Rok vydání: 2022

 

Moc děkujeme @cosmopolis_cz, která nám ve spolupráci zaslalo recenzní výtisk této knihy.

Vesnice Oakdale je odjakživa obklopena temnými hvozdy. Mezi stromy neproniká žádné světlo, zato jsou lesy plné smrtelně nebezpečných příšer. Proto se jim také vesničané, a mezi nimi i Adéla, důsledně vyhýbají.

V den svých šestnáctých narozenin se však Adéla dozvídá, že patří k rodu, který již po staletí brání vesničany před zkázou. Aby dostála svým povinnostem, musí se vzdát muže, kterého miluje, a s ním i celé své vysněné budoucnosti. Adéla stojí před rozhodnutím, co všechno je ochotna obětovat, aby ochránila svou rodinu a sousedy.

Recenze

Už od první věty, která zněla takto: „Temný les vzdychal – hluboký, strašidelný zvuk byl víc než jen nářkem rozhoupaných větví.“kniha moc zaujala a musím říct, že mě upoutala a bavila celou dobu. Ač jsem četla dost negativní vlnu ohledně jmen, které byli počeštěny mě osobně to nějak nevadilo a ani mi to nijak do čtecího zážitku nezasahovalo. Je to příjemná YA fantasy z vymyšleného světa, která má svůj základ v oblíbené pohádce Červená karkulka. Dle mě je svět, co autorka vytvořila zajímavý a neotřelý.

„Temný les mě vábil už odmalička a volal svůdným hlasem, ale zároveň mě varoval. Nehodlala jsem se jím řídit, což mi však nebránilo alespoň mu naslouchat.“

V této knize je romantická linka zajímává, ač se jedná o jedno velké klišé. Ovšem v tomto příběhu to sedlo skvěle, máme zde lásku od dětských let, která má ovšem náhle skončit díky domluvenému sňatku. Přirozeně hlavní hrdinka domluveného snoubence odmítá, a snaží se ho odradit. On jí však ukazuje jakby mohlo jejich soužití vypadat, a jakby jako její manžel mohl pomoct jejímu boji proti zlému lesu. Tato myšlena autorky se mi moc líbila a dokázala jí naplno využít, když si Adéla začala uvědomovat, jaké by bylo soužití s mužem, kterému by nikdy nemohla říct pravdu. Celý příběh je prosycen láskou k domovu, vesnici a hlavní konstantou v tomto příběhu je rodičovská láska.

„A udělala bych to na jeho místě i já, a to dokonce i kdybych neviděla ve tmě. Žádný rodič nebude ignorovat volání o pomoc svého dítěte. A temný les dobře ví, na jaké obavy nalákat kořist.“ (str. 92)

V tomto převyprávění červené karkulky je originální myšlenka o rodu, ve kterém se rodí ženy bojovnice (rusovlasé ženy), které mají za úkol držet les v mezích a vesničany v bezpečí. Ovšem o jejich přičinění vesnice nemá ani ponětí. Zde se mi moc líbí fungování lesa, který se samovolně rozrůstá a jeho zlo se rozpíná. Obyvatele Oakdale musí les neustále udržovat od hranic vesnice tím, že každý den kácí stromy. Jediný dům, který les pohltil byla chaloupka babičky od Adély, která ovšem nechce svou světničku opustit, a tak žije uprostřed temného lesa na paloučku.

Celková atmosféra temného lesa je lákavá a moc se mi líbila. Příšery v lese, strážkyně i les samotný má skvělý potenciál, který se dá využít k dalšímu psaní příběhu z tohoto světa. Fungování světa je zde opravdu dobře promyšlené a dá se na něm stavět.

Tato kniha se snaží i poukázat na stereotyp, kdy obyvatelé vesnice jsou schopni upálit i své dlouholeté přátelé, sousedy, dcery i syny jen z důvodu zavánějícího čarodějnictvím. Jenže, proč měnit dlouholeté způsoby a tradice, jak držet zlo dál? I přes to, že to stojí nevinné životy třeba i malých dětí. Ta atmosféra středověké vesnice je to opravdu uvěřitelná.

Abych to nějak zhodnotila, autorka tuto knihu velmi dobře a čtivě napsala. Přečetla jsem to jedním dechem, a knihu jsem nedokázala odložit. Příběh byl pro mě strhující. Ovšem abych to jen nevychvalovala, musím říct, že hlavní postava Adéla se občas rozhodovala velmi nelogicky a tím rozpohybovala kola osudu, a to ne moc příznivě pro obyvatelé vesnice Oakdale.

„Myslím totiž, že vědomě se pro takový osud nikdo nerozhodne – dokonce ani bělovlk ne. Protože nakonec nemáš na výběr. Temný les ti každý den pohltí kousek duše, až se ti najednou věci, na které jsi před pouhým týdnem ani nepomyslel, zdají přijatelné. Nebo aspoň nevyhnutelné. Nemyslím, že temný les je příšerám jen domovem, Maxi. On je jejich zdrojem. A trochu se bojím, že v monstrum proměnil i mě.“ (str. 310)

Klidně bych zvládla i více stran, kde by autorka mohla rozvinout trochu víc pocity všech zúčastněných, a dokonce by se mi zde líbili i střídavé pohledy, myslím, že pohled Maxe a jeho vnitřní myšlenky a boj by příběh docela oživil. Zápletka je očividná hned zprvu, ale konec příběhu byl nepředvídatelný. Bohužel se ovšem neudál tak, jak jsem si přála. Na druhou stranu si autorka nachystala půdu pro případné pokračování, které si určitě ráda přečtu!

Ponaučení: Nezhasínej lucernu a vždy se drž stezky. Vábivé hlasy lesa ignoruj. 😊 To jen kdybyste měli brzy cestu přes les.

Mimochodem kniha se hodně podobná filmové adaptaci Červené karkulky z roku 2011, ovšem jen atmosférou a milostným trojúhelníkem, příběhová linka je úplně jiná.

Hodnocení  4⭐/5⭐

Sdílej:
Recenzi pro Vás napsala a vytvořila:
janča
Janča
autor webu

Máte rádi knižní retelling(převyprávění známého příběhu)? Jakou retelling knihu jste naposledy četli?