John Updike, jeden z největších amerických spisovatelů své doby

Updikeova tvorba se často zaměřovala na vztahy a rodinné vazby, sexualitu a náboženství. Jeho styl psaní byl charakterizován přesností a intenzitou, s důrazem na detaily a emocionální podtexty. Mezi jeho nejznámější romány patří například „Králík, utíkej“ (1960), „Kralík se vrací“ (1971), „Králík je bohatý“ (1981), „Králík odpočívá“ (1990) a novela „Králík ve vzpomínkách bližních“, které se zaměřují na život hrdiny Harryho „Králíka“ Angstroma a jeho rodiny. (V českém překladu vyšli jen první tři díly).

V Updikeových dílech se objevují i prvky fantasy a sci-fi. 

Nejvýznamnějším Updikeovým románem popisujícím šedesátá léta je Dvojice (Couples, 1968), román zachycující vzájemně propletené vztahy téměř desítky mladých manželských dvojic v malém fiktivním massachusettském městě Tarbox. S pozoruhodnou šíří vykresluje život a hodnoty střední vrstvy kolem roku 1963. Přestože Updike dal románu etický rozměr i filozofické vyznění, explicitní líčení sexuálních nevázaností šokovalo část kritiky, které se zdálo, že autor ústy některých postav hlásá hédonismus jako náhražku víry v zapomenutého Boha. Z dnešního pohledu ovšem Updike spíš spolehlivě zachytil atmosféru doby. Román Updikeovi zajistil portrét na obálce časopisu Time a článek s titulkem „Cizoložná společnost“.

Updike také psal krátké příběhy, z nichž mnohé byly publikovány v prestižních literárních časopisech jako The New Yorker. Jeho povídky se často zabývají intimními vztahy a emocemi. Mezi jeho sbírky nejznámějších povídek patří „Holubí pírka“ (1962) a „Důvěřuj mi“ (Trust Me – 1987).

V roce 2008 publikoval svůj poslední román „The Widows of Eastwick“(Vdovy z Eastwicku), který byl pokračováním jeho předchozího románu „The Witches of Eastwick“ (Čarodějky z Eastwicku – 1984).

Kromě literatury se John Updike také věnoval žurnalistice a esejistice. Napsal mnoho článků pro různé časopisy, včetně The New Yorker, a vydal několik esejů o různých tématech, jako jsou umění, literatura a náboženství.

John Updike zemřel v roce 2009 ve věku 76 let. Jeho literární dílo zanechalo hlubokou stopu v americké literatuře a stále je hojně čteno a ceněno jak kritiky, tak i čtenáři.

Jako kritik se Updike také věnoval současné literatuře i výtvarnému umění a bývá často označován za jednoho z nejlepších amerických kritiků své generace. V úvodu ke své sbírce kritických statí Posbírané kousky (Picked-up Pieces, 1975) vysvětlil své zásady literárního kritika:

1. Snaž se pochopit, čeho chtěl autor dosáhnout, a neobviňuj ho, že se mu nepodařilo, o co se nepokusil.

2. Uveď dostatek přímých citátů – alespoň jednu delší pasáž –, aby si čtenář recenze mohl vytvořit svůj vlastní dojem, zprostředkuj mu přímý zážitek.

3. Popis knihy citátem z ní, i když třeba jen jedinou větou, je lepší než neurovnané shrnutí.

4. Neusiluj o popis děje a neprozrazuj čtenáři, jak dílo končí.

5. Pokud dospěješ k závěru, že dílo je nepodařené, uveď zároveň příklad díla úspěšného, buď z autorovy tvorby, nebo odjinud. Snaž se pochopit příčinu neúspěchu. Je to určitě neúspěch jeho a nikoli tvůj?

K těmto konkrétním pěti je možné přidat ještě hůře definovatelný šestý bod, který se týká chemické čistoty v reakci mezi produktem a oceňovatelem. Nepřijímej na recenzi knihu, o níž předem víš, že se ti nebude líbit, nebo pokud bys měl recenzi psát jako přátelskou službu.