fantasy_sci.fi_svet
Co v sobě skrývá knižní poklad Věčné mlhy - Zloděj osudů
Knihu mužete koupit 👉ZDE👈.
Hodnocení 5⭐/5⭐
Název díla: Věčné mlhy – Zloděj osudů (1.)
Autor: Jan Urban
Počet stran: 576
Nakladatelství: CooBoo
Rok vydání: 2021
Recenze: Janča
Moc děkujeme autorovi @muz_z_acapulca, který nám ve spolupráci poslal svou novou knihu.
Rozhovor s autorem najdete 👉ZDE👈.
Anotace
První díl temné fantasy série o střetu božské a lidské touhy po moci
Magie. Kdysi ve světě lidí na Gambale zcela vládla, jenže jednoho dne se zničehonic vytratila a moc čarodějů pohasla. Teď hrozí, že se vrátí a uvrhne svět do chaosu, s jakým nikdo nepočítal ani v nejdivočejších snech.
Do toho bůh Zyrzir přijde o mocné Kostky osudu. Jejich nalezením pověří Strážkyni Mlh Syhaiu, která zamíří právě na vnitřními boji zmítanou Gambalu, aby ztracenou zbraň určující chod dějin našla dřív, než bude pozdě.
Pro lidi i pro bohy…..
Recenze
Ač doposud tohoto autora známe jen z odvětví urban fantasy, musím říct, že rozhodně má talent i na jiné podžánry fantasy. Což mě osobně velice těší! 
Tato fantasy kniha jménem Zloděj osudů, které otevírá sérii Věčné Mlhy je komplexní a komplikované fantasy, která je pro náročnější čtenáře. Označila bych jí za epickou fantasy, která nás provádí více světy. Musím říct, že u tohoto díla snad nejde ani napsat anotaci. 😀
Toto dílo je rozděleno do dvou částí a každá je něčím zajímavá.
Kniha nám v první části ukazuje svět bohů a jejich pravidla a rozdělení. Jejich mocenské problémy, boje a také drobné krádeže (nejen drobné). Z této části jsem si oblíbila hned dva bohy!
Také se objeví dítě, které je opuštěno a dáno před klášter a následně o jeho osudu rozhodnou sudičky – ovšem, jestli to je v jeho prospěch, to je diskutabilní. Poznáváme členy rady i tajného uskupení. A událo se dalších x věcí, od poznání charakteru správce koruny Kaldura, který si pro svůj nástup do správcovského křesla dopomohl nehezkými způsoby. Až po potrestání lorda Rozenthaala, který vůči správci vedl otevřený konflikt a byl za to následně potrestán. A co se stalo s jeho rodem? To se snad brzy dozvíme…
„To lidé touží vyrovnat se bohům, ne bůh. Bůh sám, ten se jen vždy snaží být mocnější než ostatní, a pokud mu to panteon svou přehlíživostí a slepotou vycházející z nedostatku schopnosti vnímat důsledky svých činů umožní, zaslouží si padnout.“ (Bůh smrti – str. 40)
Druhá část byla převážně o poznání pravé historie království a probuzení magie. I zde se otevírá mnoho příběhu a objevuje se snad ještě více postav než v první části. I tady má Kaldur své slovo – bude mu stačit správcovo křeslo? Protože děj zůstává převážně v městě Stříbrný kámen, postavy, které již známe z první části se objevují i zde. Navíc, konečně i poznáme odvrácenou stranu dobra a dobré magie. A dalších plno věcí, které vám již nebudu prozrazovat…
„Budoucnost země je tradice a její dodržování je na dětech. Proto je musíme naučit moudrosti, kterou jsme za svůj život sami pobrali, a doufat, že se z ní poučí a přijmou ji za svou.“ (Connah – str. 339)
V knize najdeme intriky vrchní vrstvy, boje o moc, politiku, originální lore, mnoho významných postav – i dost těch (prozatím) méně významných. Každopádně jde vidět, že autor si chystá půdu na další díly a dává nám do podvědomí postavy a nuance, které jsou důležité pro další pokračovaní. Kniha má mnoho dějových linek, které většinou spolu moc nesouvisí, prozatím. Jsem zvědavá, zda se nakonec do sebe nějak zapletou. Tím, že je to první kniha série, tak zde nacházíme mnoho popisů. Které byli pro čtenáře a požitek z knihy nezbytné. Jak jinak bychom si bez popisu měst, světa a bohů dokázali cokoliv představit? Ovšem tím, že zde najdeme více popisu, poznání a vývoj aktuálních pohnutek, není již prostor na vývoj charakteru postav. Moc se mi líbila historie světa a také občasné verše v knize.
„Dlouhé roky jsme tleli v temnotách na hranici samotné Prázdnoty a čekali, než náš čas znovu přijde. Věděli jsme, že v zapomnění nebudeme navěky, že znovu procitneme. Moc, která nám byla ukradena, se nám znovu navrátí. Ale aby se tak stalo, potřebuji k tomu to, co mi bylo ukradeno.“ (Maldebrus – str.387)
Určitě jsem si nezapamatovala všechny postavy a zřejmě, bych si je nezapamatovala ani kdybych to přečetla hned teď podruhé, tento fantasy svět je opravdu velice rozmanitý. Na druhou stranu, jde vidět, že autor se snaží postavy od sebe specificky odlišit ať už fyzicky či charakterově, popřípadě nějakou vadou. Celkové tempo knihy bylo pomalé a bez větší akce, což mi vyhovovalo. Autor dokáže opravdu živě popisovat a moc se mi líbí jeho styl psaní. Hezky se mi to četlo!
„Od jistého okamžiku jsem pochopil, že se nechtěl stát jen vládcem, ale i bohem.“ (deník starce Arnulfa – str. 417)
Ponaučení – Se správcem koruny není radno si zahrávat, a s bohy také ne.
Dívka z přebalu je Syhaia, strážkyně Věčné mlhy, která se nyní vydává na lov, kterým jí pověřila samotná bohyně Nausika neboli matka příroda. Přebal jako takový se mi moc líbí, ovšem Syhaia se zatím v příběhu moc neukázala, tak jsem na ní do budoucna zvědavá.
„Pro Audara byla nezastavitelná bouře šustění desítek prolistovávaných knih plíživě děsivou pohřební písní.“ (str. 422)
Na konci knihy najdeme obsah – hlavní rody, jména, města, radu, obyvatelé, noční čepele ale i hlavní svátky, hodiny a dny. Dokonce tam najdeme i QR kód na soundtracky ke knize. A musím i vyzdvihnout mapy jak města, tak i království, které v knize najdeme. Tím se snažím říct, že je kniha opravdu dovedena k dokonalosti. Nic nechybí.
Knihu bych doporučila čtenářům od 15.let.
Číst takto kolosální dobrodružné fantasy dílo je složité, ovšem napsat takové dílo je ještě složitější. Autorovi přeji mnoho úspěchů a přeju mu a zároveň se i modlím, aby kvalita série nešla dolů a zůstala taková jaká je! Navíc, aby byl využit její potenciál!
Jediný problém u této knihy?
Že musím čekat na další díl! 
Máte rádi epické fantasy?
