Recenze na knihu Srdce Čarodějů od mladého českého autora

Sedmnáctiletý Štěpán nám ve své knize „Srdce čarodějů“ servíruje podařené klasicke hrdinské fantasy. Musím říct, že mě neustále nepřestává překvapovat kolik talentovaných autorů u nás je. Napsat fantasy knihu a nebýt ani plnoletý, to už je na smeknutí pořádnou ocelovou přilbici. Navíc když po přečtení zjistíte, že ono to je vlastně velmi zdařilý počin smekám onou přilbou hned dvakrát…

Autor knihy nás zavede do úplné nového světa. Ten je zde načrtnut velmi jemně, jelikož hned na prvních pár stránkách (prolog) jsme vhození do velmi akčního bojem a kouzly propleteneho příběhu. Takže hned ze startu víme, co vlastně na budoucích 400 stránkách můžeme očekávat.

U příběhu jde vidět, že autor měl vše předem dobře promyšlené, že tvořil tento fantasy román s jasnou představou. Z knihy a stylu psaní na nás kladně působí jasně viditelná láska a radost z psaní starého dobrého fantasy. Co se týče technické stránky bylo tam pár míst, jenž se dali napsat jinak. Časté opakování jednoho slova, zvláštní rozdělování vět, ale není to nic co by mi nějak extrémně narušilo celkový dojem.

Hlavní hrdinové jsou dobře napsání, autor pěkně míchá příběhem a sám jsem nějakou dobu nevěděl, kdo je hlavním hrdinou. Naši hrdinové se vydávají na cestu za vidinou odměny a nějakého toho prožitého dobrodružství. 

V první třetině knihy se jedna o fantasy putování. V této části se mi líbilo pěkné dávkování akce a příběhu. Ty, se nám zde střídaly až s dokonalou přesností a díky tomu jsem se nenudil.

Prostřední třetina knihy byla z pohledu plynulosti příběhu nejslabší, nejpomalejší. Hrdinové se dozvědí co u sebe nesou, kdo by měl být jejích nepřítelem, a že jim jde o holý život. Proto, zde dochází k magickému a bojovému výcviku a celkovému seznamování s magií a jejími všemi náležitostmi. Po uplynutí delší doby jsem byl vlastně za tuto nudnější část rád, jelikož k dobré fantasy magie patří a já nemám moc rád když neznám její principy a celkové použití. Zde víme jak vše funguje proč někomu jde více vyvolávání ohnivých koulí a jinému uzdravování, jak těla tak i ducha.

Poslední třetina byla už očekávaným vygradováním příběhu. Hlavní hrdinové jsou vrženi do boje proti mocnému nepříteli a nezbývá jim nic jiného než bojovat do samotného konce. Tato část měla spád akce střídala akci, bojovalo se zde meči, magií ale také láskou a přátelstvím. Bylo tu několik zajímavých zvratů a dokonce i pár literárně hodně povedených částí . Jedinou kaňkou na kráse byla za mě až moc neuvěřitelná schopnost snášet bolest a utrpení. Hlavní postavy více či méně byli furt nějak zraněné, zbité a pochroumané – přesto šli neustále dál a bojovali jak nejlepší válečníci a čarodějové.

Ještě musím dodat, že kniha má 444 stránek. Autor se nebál i když se jedná o jeho prvotinu vytvořit komplexní svět. Z vlastní historií, různými řady a jejích minulostí. Nebál se vytvořit dávné a mocné artefakty, vlastní názvy kouzel a používat na jejích vyvolání elfí jazyk.

Za mě se jedná o zajímavé dílo a jeho autor ukázal, že psaní fantasy není jeho práci ale jeho koníčkem… Věřím, že to není jeho poslední kniha.