Recenze na knihu Zákon Azylu, od české autorky Lukačovičové

Moje pocity z této knihy jsou trochu rozporuplné. Zákon azylu je zábavná kniha, která mě dostála svým zajímavým námětem, rozsahem a mystickou atmosférou.

Většina knihy se odehrává v Praze a jeho blízkém okolí, a to mě těší, jelikož si myslím, že naše země a naše stověžaté město nám má co nabídnout. Hlavně tedy, když se jedná o historií, báje, legendy a starou dobrou mytologií.

Příběh je směsicí vícero žánru a subžánru. Máme zde fantasy, urban fantasy, drama a mytologií s trochou hororu, ale také je zde přidána spousta mýtických postav, náboženství a okultních prvků z různých koutů světa. Za tohle má u mě autorka palec nahoru, že se nebála vyletěl z komfortní zóny jménem pražské legendy, a dala nám nahlédnout i do třeba pro mě méně známých míst, jak už náboženských, tak mytologických (latinská Amerika a Asie).

Kniha je napsána pěknou čtivou češtinou. Děj plyne rychle a přímočaře. Příběh je velmi lineární a točí se vlastně jen okolo hlavní skupinky hrdinů. Autorka je dobrý vypravěč a do příběhu vás hned vtáhne a veze vás v něm jak na horské dráze. Na první pohled jsem si říkal, že půjde o přímočarou zábavnou věc, ve které jde hlavně o atmosféru mýtické noční Prahy a lov monster, jenž se skrývají v jejich stínech. Ono to je zábavné to ano, je tu dost chytlavých a dobře napsaných soubojů s monstry, jenž mají hustou atmosféru, ale ten příběh není tak jasný a jednoduchý, jak se mi na první pohled zdálo. Onen přechod z lovu a pátrání na doslova rodinné drama nebyl pro mě zrovna optimální volbou pro základ příběhu a vymodelování hlavního záporáka. Motivace i celkový vzniku byl za mě velmi přiřazeny za vlasy. Působilo to na mě až moc strojeně. Chápu kam autorka svým příběhem mířila, na co se snažila poukázat, ale mě to moc nesedlo. (Nebudu to více rozvíjet nechci spojlerovat).