Rozhovor s autorkou Terezou Kadečkovou

Začneme takovou klasickou otázkou. Jak ses dostala k psaní knih?

Já tvrdím, že psaní se dostalo ke mně, ne naopak. Od chvíle, kdy jsem uměla číst a psát jsem prostě psala. Už v pěti letech jsem rozepsala svou první knihu – byla to vykrádačka všech pohádek, na které jsem koukala. Od té doby mě to nepřešlo (to psaní, ne vykrádání… no, i když…) Pokud existují soulmates, tak já a psaní to jsme. Jeden bez druhého prostě nemůžeme být.

Co ráda děláš ve svém volném čase?

Jsem domácí povaleč, ze židle mě zvednou jen cony a fantasácké nebo knižní akce. Ale jinak svůj volný čas trávím hlavně psaním. Když se k němu nemůžu dokopat, tak potom čtu, hraju hry (počítačové i deskové), koukám na filmy a seriály a skládám puzzle. Jsem houba na příběhy v jakékoliv jejich podobě.

Máš nyní něco rozečteno? Jaká je Tvá oblíbená kniha, potažmo autor?

Právě teď jsem uprostřed výbuchu po stěhování, takže moje knihovna leží zabalená v krabicích a nemůžu se ke knihám dostat. Až se k nim dostanu, plánuju si přečíst obě knížky z Azylu od Lucky Lukačovičové a těším se, až mi přijde nové Zrnko temnoty od Madly Pospíšilové Karasové V pekle jsme všichni Hébert, to si přečtu hned, jak dorazí.

Moje oblíbená kniha je 451° Fahrenheita od Raye Bradburyho. Promlouvá ke mně, četla jsem ji mnohokrát a psala jsem na ni bakalářku a diplomku. Oblíbeného autora asi nemám – tedy ne tak, že bych kupovala vše, co vydá a vše přečetla. Ale vím, že nikdy nešlápnu vedle u produkce Golden Dog. A to neříkám jen proto, že mi vydávají knihy, vážně od nich vše čtu a výběr Martina Štefka je skvělý.

V lednu ti vyšla kniha Ve větvích Yggdrasilu. Co nám o ní můžeš říct?

Je to dobrodružná fantasy s motivy severské mytologie. Agáta je úplně normální ženská, která má za sebou hodně špatných věcí. Teď se ale její život dal do pořádku a když si dovolí doufat, že už bude jen líp, vpadne jí do něj Loki a vše otočí vzhůru nohama.

Je to příběh o osudu, předurčení, věrnosti, nenaplněné lásce a přenášení traumat z dětství.

Yggdrasil spadá pod severskou mytologií. Proč zrovna severská mytologie, co tě na ní nejvíce zaujalo?

Kdysi, ještě na střední, se mi zdál sen o Lokim, rozhodla jsem se o něm napsat povídku (a poslala ji do Vidoucích a bylo mi řečeno, ať už nikdy nepíšu). Jsem ten typ, co si sedne, načte hromadu faktů a pak z nich stejně použije jen desetinu. Tak jsem se dostala k příběhům, samotné mytologii, a dokonce k Marvelu. Příběhy mě zaujaly víc než třeba Řecká mytologie, ale nedokážu posoudit, čím to je. Prostě mě bozi baví a baví mě o nich psát.

Co máš nejraději na žánru fantasy, který je pro tvou tvorbu stěžejní?

Volnost. Můžu vytvářet a kombinovat věci tak, jak by to v reálném světě nešlo. Můžu mít draky ve stejném příběhu jako kyborgy a epidemii a nikdo mě nemůže zastavit. Tohle je něco v čem mě už typická high fantasy nebaví, protože mi přijde ohraná. Krásné elfy a mrzuté trpaslíky si nechám pro dračák, ale psát o nich nebudu. Aspoň ne v téhle podobě.