fantasy_sci.fi_svet

Rozhovor s českou autorkou hororu Nelly Černohorskou

o autorovi

Nelly Černohorská (*1987) je spisovatelkou, básnířkou, kreativní textařkou, korektorkou i vášnivou čtenářkou. Jelikož ji český jazyk baví, vystudovala jej spolu s hudební výchovou na Pedagogické fakultě Ostravské univerzity. I díky tomu se může věnovat korekturám, beta readingu, copywritingu a také ghowstwritingu jako svému povolání.

Jako autorka se poprvé uvedla knihou Zlovolné bytosti, o které si můžete více přečíst na autorčiných webových stránkách. Knihu se podařilo vydat prostřednictvím nakladatelství Pointa a díky první úspěšné knize se naplno věnuje psaní, což ji přivedlo až k nakladatelství Golden Dog, kde se její kniha Oko čarodějnice stala první novelou v edici Zrnka temnoty.

Velké díky autorce @nelly.cernohorska , která nám odpověděla na dané otázky.

Jak ses dostala k psaní knih?

Co si pamatuji, tvořila jsem. S psaním jsem začala na základní škole – nic velkého, jen tak pro sebe a nejbližší. Taky moc ráda čtu. Knihy nabízí skvělý únik před realitou. Obojí jde tak nějak ruku v ruce. Věřím, že většina zapálených knihomolů píše, ne každý se to ale pokusí vydat.

Co ráda děláš ve svém volném čase?

Nejraději čtu – to je můj největší koníček. Mazlím se s kočičáky, lenoším anebo jdu na procházku se psy. Hrávala jsem na klavír, ale na to teď bohužel není čas.

Proč zrovna horor?

Ono to přišlo nějak samo už v dětství. Fascinují mě různé podoby zla, a hlavně cokoli nadpřirozeného; napínavé příběhy vyprávějící o boji mezi dobrem a zlem, ať jde o horor, fantasy, či thriller.

Existuje někdo, nebo něco (silný životní zážitek) co tě v psaní ovlivnilo?

Řekněme, že mám zkušenosti s šikanou i sexuálně motivovaným napadením. Takže ano, obojí se v mé tvorbě do jisté míry projevuje. Myslím si, že každý autor dá do svých textů část sebe, bolestné zážitky, myšlenky, které ho užírají… Psaní je dobrá terapie. A někomu třeba pomůže vědomí, že podobnou zkušenost mají i jiní. Děje se to všude, a to bez ohledu na věk či pohlaví. Rozdíl je snad jen v tom, že dítě se se svými zážitky vyrovná hůř než dospělý. Rozhodně se ale není za co stydět, to by si měla uvědomit každá oběť – násilník by měl být potrestán (!) a oznámení tohoto činu (nejlíp policii, ale i rodičům, učiteli, lidem, kterým věříme) může zabránit, aby to v budoucnu udělal někomu dalšímu.

Co nyní čteš? Jaká je Tvá oblíbená kniha, potažmo autor?

Momentálně dočítám Pozdravy záhrobí od Veroniky Fiedlerové. Je to detektivka plná duchů, démonů a nekromancie. Rozhodně doporučuji – čtivý text, perfektní dialogy, sympatické postavy. Obdivuji autorčin přehled, bohatou slovní zásobu a skvělý humor. Mimochodem zrovna vychází i 2. díl Ozvěny záhrobí, který jsem díky šťastné náhodě měla možnost číst. Je ještě lepší než ten první!

Jinak nemám jednu oblíbenou knihu. Je jich samozřejmě víc: cokoli od S. Kinga a N. Gaimana, pak třeba Lolita, Kmotr, Mechanický pomeranč, Vyhoďme ho z kola ven, Hlava XX., Dívka od vedle, Kruh, Exorcista, … Mám pokračovat?

Jak vznikl název „Oko čarodějnice“?

Ten název tak nějak vyplynul sám, když jsem si uvědomila, že zrcadlo (a nejen to) se dívá. Přivedl mě k němu i vyrytý symbol oka.

Co tě na psaní knihy nejvíce bavilo?

Ráda bych řekla, že mě nejvíc bavilo strašení, avšak v Oku čarodějnice jsem se vyřádila na milostných vztazích.

Máš nyní rozpracovanou nějakou novou knihu?

Mám, ale trochu jsem se zasekla, tak uvidíme, jak to dopadne. Buď to přepracuji, nebo se vrhnu na něco jiného. Zdá se, že pořád hledám TEN nápad.

Kterou ze svých dvou vydaných knih máš radši?

Kdybych napsala víc knih, asi bych měla některé raději než jiné. Zatím mám jen dvě a obě jsou pro mě něčím výjimečné. Každá je totiž úplně jiná a svým způsobem se moc srovnávat nedají. Krom toho, že obojí je horor. Bytosti byly první. Jsou tísnivé a temné. V některých částech silné a zaměřily se i na zraněné nitro matky. Oko mi tak nějak samo vypadlo z hlavy. Místy je veselé, ale zároveň i bolestné a chmurné. V obou knihách najdete lásku a sílu k nezištné oběti pro druhého. Obě mám ráda stejně, jsou pro mě stejně důležité.

Bavilo nás, že se kniha odehrávala pro nás v docela známém prostředí. Jsme z Ostravy, takže Slezsko a blízké okolí známe docela dobře. Je pro tebe psaní přirozenější, když se kniha odehrává ve známém prostředí?

Nemůžu se zbavit pocitu, že aby kniha byla věrohodná, měl by autor sám místa dobře znát. Nebo by měl svým výmyslům alespoň bezmezně věřit, aby zblbnul také čtenáře. Takže jo, je to pro mě přirozenější. Navíc se všechno nemusí odehrávat v Praze nebo v Americe, že jo. I my tady ve Slezsku stojíme za knihu.

Jaký máš názor na česky horor, je něčím jiný oproti světovému hororu?

Ještě donedávna jsem dávala přednost světovce. Pokud se nejednalo o klasickou českou literaturu, dělalo mi problém sžít se s českými jmény i zdejším prostředím. Mám obrovský dluh vůči svým hororovým kolegům, který se teď postupně snažím dohnat. Ale na základě již přečteného můžu s klidem říct, že mezi českým a světovým hororem žádný rozdíl není. Naši autoři umí. Jsou sví, mají neskutečný přehled, úžasnou fantazii a bezvadný smysl pro humor. Moc bych si přála, aby český horor rozšířil své fanouškovské řady, protože rozhodně stojí za to.

Je něco, co bys ráda vzkázala svým čtenářům?

Chtěla bych jim poděkovat, že si ke mně našli cestu. Vážím si toho, že si v té široké nabídce knih různých žánrů a autorů vybrali zrovna ty mé a věřili mi. Děkuji Vám ☺