Recenze na audioknihu Nadace a Říše od Isaaca Asimova

V první řadě musím říct, že jsem knihu poslouchal v její audio verzi od nakladatelství „Onehotbook“ a tento poslech jsem si velmi užil. Hlas a přednes Martina Myšičky mě zaujal. Hudba a zvukové efekty jsou na vysoké úrovni, celá režie je špičkové kvality.

Asimovův styl psaní mě upoutal už na první stránce a držel mě v napětí až do posledního slova. Je pravda, že pro dnešní generaci může být tato kniha hodně utahaná a celkově velmi ukecaná. Velkou silou Asimových knih jsou postavy a dialogy. Ty jsou skvěle napsané a neustále se vyvíjejí. Jejich vzájemné konverzace a dialogy jsou velmi povedené a každá jedná konverzace je malým dílkem do obří skládanky. Je pravda, že u poslechu jsem musel být více ostražitý, jelikož každé slovo může být důležité a v takovém obřím množství dialogů se muže důležitá informace ztratit velmi lehce.

Děj této knihy je rozdělen do dvou částí a každá část má své lepší a hroši části. Více mě bavila ta část s hlavním záporákem Mezkem.

Jednou z nejvýraznějších vlastností knihy je Asimovova schopnost predikce. Když vezmu v potaz, že kniha byla poprvé vydána roce 1952, musím konstatovat, že autor vizionářský pohled na vývoj společnosti a různé technologie hodně předběhl svou dobu. On snad musel mít stroj času. Toto dílo zahrnuje myšlenky, jako jsou informační války, kybernetické útoky a podobné záležitosti které jsou dnes v naší době běžné tehdy byly čistá fikce.

I když je kniha poměrně krátká (240), Asimov dokázal do ní přenést mnoho myšlenek a dějem a zpracováním se zdá mnohem delší, než je. Je to zvláštní dílo. Přišlo mi dlouhé přitom jsem se od jeho poslechu nemohl odtrhnout. Je to průkopnické sci-fi s obrovským přesahem. Děj je spíše politického a psychologického rázu. Samotné finále bylo velmi překvapivé a dodalo knize šmrnc a grady.