Recenze na českou antologií "Proměny Kafkovy Prahy"

Tematická hloubka a propojení s Kafkovým dílem
Sbírka se snaží být tematicky velmi silně propojena s Kafkou, nejen v kontextu samotného autora, ale i širším smyslu, kdy Praha, jako město, je protkána jeho neviditelným vlivem. Bohužel ne u všech povídek jsem tam toho Kafku viděl a také se vůbec neodehrávaly v Praze. Povídky často čerpají z atmosféry, kterou Kafka ve své tvorbě vytvářel – zneklidňující, surrealistickou, s velmi realistické a povedeným obrazy světa, který je plný paradoxů, zároveň úzkosti a izolace, což se mi osobně velmi líbilo.

Jeden z výrazných rysů sbírky je, že různí autoři přinášejí odlišné pohledy na svět – ať už se jedná o povídky, které přímo navazují na Kafkovo dílo, nebo o příběhy, které se v něm pouze inspirovaly. Některé povídky kladou důraz na psychologickou složku, přičemž Praha/svět nebo nejbližší okolí je vykresleno jako něco, co tvoří a ovládá mysl jednotlivců. Jiné povídky zase vyprávějí příběhy, které zkoumají vztah mezi minulostí a současností, mezi skutečnými a imaginárními prostředím. Pokud jde o stylistickou stránku, sbírka je pestrá – jednotliví autoři mají různý přístup k jazyku, ale všechny povídky jsou v nějaké míře zneklidňující a tíživé, osobité. Stejně jako Kafka, i zdejší autoři se nevyhýbají složitým jazykovým strukturám, ale při zachování schopnosti vystihnout lidskou existenci v její absurdnosti. Některým autorům to jde lépe a jiným hůř, ale to je standard při četní povídkových knih. Různorodost se rovná různá kvalita.