Fantasy kniha "Vrčící naděje", dokážou nás vrčící tvorové spasit?

Je to moje první knížka od této české autorky, proto jsem si o ní zjistila nějaké informace. Které vám teď ráda předám. Lenka Hnátová se do psaní pustila poprvé v roce 2018, po narození prvního dítěte, kdy na vymodlené rodičovské zjistila, že potřebuje rozvrkočený mozek po celém hektickém dni upnout k nějakému záchrannému bodu a uklidnit vlastní mysl. Příběhy nezapadají do jednotlivých žánrů a často v sobě nesou skrytá tajemství stejně jako jejich autorka. Co všechna díla spojuje, jsou zdrobněliny, které sama autorka používá i ve svém mluveném projevu a schytává za ně mnohdy až přehnaně nepřátelské reakce. Zbožňuje anime a yaoi. Nedívá se na české filmy. Nikdy nepoužije ve svých knihách jména svých dětí. Nechce špatné konce.

V tomto příběhu se autorka snaží vykreslit poutavý obraz postapokalyptického světa, kde se přirozený řád obrací naruby a kde lidstvo musí čelit neznámému a hrozivému nepříteli. Hlavním protagonistou příběhu je Samael Hrubý, vysloužilý voják, jehož úkoly se dramaticky mění poté, co se svět promění. Jeho vnitřní konflikt mezi jeho vojenskými instinkty a novými povinnostmi vytváří zajímavý základ pro příběh.

Přestože kniha nabízí zajímavé myšlenky a nápady, existují některé aspekty, které mohou čtenáře mírně zklamat. Občas se mi zdálo, že se autorka hlavně ze startu dost často opakuje. Mám radši, když je čtenář trochu nucen hledat smysl mezi řádky. Z počátku mi trochu trvalo se začíst, možná tím, že příběh byl z pohledu muže, který byl duší i tělem voják. Možná v tom hrála i svojí roli doba, kterou nám autorka nastínila a ta se mi opravdu nelíbila. Ženy, které měli stavbu těla jako muži. S ledovým srdcem a absolutně bez vášně. Takhle bych opravdu skončit nechtěla. Na druhou stranu musím uznat, že je to originální nápad a autorka se toho nebála. I chápu proč je takto vykreslila, aby ukázala kontrast těchto žen vůči těm, co byly v minulosti. Takže vlastně vůči nám.