fantasy_sci.fi_svet

Chmurný válečník je bizarním dílem, které jsme si zamilovali

Název díla: Chmurný Válečník

Autor: Alistair Rennie

Nakladatelství: Planeta 9

Počet stran: 360

Rok vydání: 2021


Moc děkujeme @planeta9scifi za poslání recenzního výtisku této knihy.

V tomto krvavém bezcitném příběhu, jsou hlavní hnací silou bytosti, jenž se po tomto světě pohybují za jediným účelem. A to nakojit svou touhu po utrpení a smrti druhých, vraždy tak jedinečné, že nikdo další takhle nezemře. Metaválečníci jsou vybavení originálními schopnostmi. Nejvíce je ale naplňuje, když se můžou zabíjet navzájem mezi sebou. Nic jiného ke své prach sprosté existencí nepotřebují, jen bolest a utrpení své i druhých. Jednoho z nich to ale přestane naplňovat a začne hledat svou vlastní podstatu, důvod svého bytí na tomto výkaly a krví potřísněném světě.

Chmurný válečník, putuje ponořen do svého nitra, které páchne krví a tělními tekutinami bytostí, jež zavraždil. V cestě mu stojí spousta nepřátel, ale jeho zbraň Dirk má většinou poslední slovo. Dokáže náš nehrdina najít to po čem jeho černé srdce touží, najít sebe samého?

Recenze

Autor dokáže popsat smrt a krveprolití v tom nejsyrovějším stavu, tak ojedinělou literaturou a epesním slohem, že si říkáte – on snad popisuje polární zář nad zamrzlým jezerem a ne krvavou řež na život a na smrt. Při těchto bezcitných bojích, nic nezůstane na svém místě, vše je vytahané na světlo světa, ať už se jedná o genitálie nebo ještě pěkně teploučké vnitřnosti. Tohle není hrdinský příběh ani putováním za záchranou světa. Jedná se o encyklopedii nechutnosti a bolesti, smrti a nekonečné originality. Jména postav a měst, i obyčejného pití v hospodě jsou dokonalé slovní hříčky. Tuto encyklopedii nejde přestat studovat. Ponoříte se do ní až po čelo a nenechává vás vyplavat, dokud se nedostanete na samý konec.

„Putuji pustou krajinou, holou jako já sám při svém zrození. Vítr mě chladí na kůži. A jak on je studený, tak je má kůže tvrdá. Zemí halí mátožná mlha, připomínající bolest v srdci, jež nepomine. Není vidět obzor. V divočině nelze odhadovat vzdálenost ani polohu. Divočina prostě je.“ 

Musím také vyzdvihnout výbornou práci nejen kreslíře (Tomáš Kučerovský), ale také vydavatelství Planeta 9, které vdechlo této knize punc originality. Celkové zpracování knihy je výjimečné, ať už vizuálem – font písma, hřebenovité řezáni stran, tak materiálem nebo sazbou. Za mě obrovská pochvala patří překladateli (Roman Tilcer), ten dokázal svým překladem tuto užasnou knihu povýšit ještě o několik levelu výše. Dle mě jeden z nejlepších překladů vůbec.

„Jsme-li v tichosti,
přenese nás to do hájemství zvuku,
kde ticho mluví beze slov,
dokud nedá všemu smysl,
jaký uslyší toliko srdce vzrušená.
Hudba srdce
je ukotvena v radosti a smutku
a srdce je vlečeno dvěma směry;
neboť není rubu bez líce,
zůstává navždy bez cíle.“

Tato kniha není pro každého, spoustě lidem se nebude líbit, ale pro mne to byl literární šok. Nikdy jsem takovou knihu nečetl. Naprosto bizarní, brutální, a tak moc originální věc, že bych tuhle knihu pojmenoval jediným slovem „hnus“ ale byl to „naprosto jedinečný a skvostný hnus“. Bez váhání mužů říct, že jsem se tímto hnusem nebrodil naposled.

Chmurný Válečník se unaveně pousmál a poznamenal: 

Neboť se zcela uchyluji k hněvu a strázním slábnoucím jako říčky  v sušších krajích, nutí mne má chorá mysl, abych zůstal bez lítosti, pročež přenesu na tyto muže svou bolest a budou trpět přesně tak jako já.“ 

A s tím tasil Dirk.

A vykročil jim v ústrety.

Hodnocení 5⭐/5⭐

Recenzi pro Vás napsal a vytvořil:
Robin
autor webu

Četli jste tuto knihu? Vadí vám přemíra brutality v knize?

Napsat komentář