Jak tráví svůj volný čas spisovatelka Lucie ortega navrátilová

Jaká je Tvá oblíbená kniha? Potažmo autor?

Uf, jak na tohle odpovědět, když je těch autorů tolik? Určitě tam patří Ecco, Steinbeck, Herbert, Bulgakov, Gaarder, ale taky Tolkien, Rowlingová a Shusterman. Z našich u mě vede Čapek. A vybrat jedinou knihu? To už vůbec nedokážu:-)

Máš nějakou svou knihu i v e-podobě? Či jako audioknihu? Pokud ne – chtěla bys?

V elektronické podobě jsou všechny, série Správci světů dokonce zatím pouze jako e-kniha (i když pořád trochu doufám, že se to i přes jejich velký rozsah v budoucnu změní). Audioknihu momentálně nemám žádnou. Byla bych za ni ráda, ale záleží, jak se rozhodne nakladatelství.

Jaká z tvých napsaných knih je tvá nejoblíbenější?

Mám je ráda všechny, i když každou jinak. Světla nad močálem jsou pro mě zatím nejsilnější z hlediska tématu a prožít si některé věci s hlavní hrdinkou vůbec nebylo snadné. Rozhodně šlo o hrozně zajímavou zkušenost a po některých kapitolách jsem byla vyždímaná jako snad nikdy předtím. Je vtipné, že když jsem je začínala psát, tak jsem je brala v určitém smyslu jako zakázku – psala jsem je cíleně do soutěže Hvězda inkoustu a myslela jsem, že díky tomu si udržím určitý odstup. Vydrželo mi to chvilku, a nakonec se mi ten příběh stejně dostal pod kůži a pohltil mě.

K sérii Správci světů mám trochu specifický vztah kvůli tomu, že jde o příběh, který mě provází už mnoho let a ještě mě nějakou dobu provázet bude. Vyhovuje mi u něj vyprávění z pohledu více postav a propletenost několika dějových linií. Pořád doufám, že Správce jednou také uvidím v tištěné podobě a po řádné redakční péči.

Chtěla by jsi aby nějaká tvá kniha vyšla i v zahraničí?

Neumím si představit, že by někdo odpověděl, že ne 😀 Realizace je ovšem složitější, a navíc si myslím, že je fajn se napřed dobře usadit na domácím trhu, než člověk začne s vážnými úmysly koukat za hranice. Třeba to někdy v budoucnu vyjde.

Kde bereš inspiraci na své fantasy příběhy?

Všude okolo. Nasávám lidské příběhy, novinové články, studie, zajímavosti, zkrátka cokoliv, na co narazím. Často mě inspiruje hudba, příroda a různá místa. Někdy stačí úplně maličko, aby se mi v hlavě začal odvíjet nový příběh. Do toho mě od dětství baví mýty a legendy, což se do mých knih a povídek také často promítá. Zkrátka můžu říct, že inspirace je všude spousta, jen by to ještě chtělo více času na psaní, aby jí člověk stíhal všechnu sklidit a zpracovat.

Víme, že máš již rozpracovaný druhý díl Světel, máš v plánu už i nějakou svou další knihu? Či dokonce již už na nějaké pracuješ?

Já mám vždycky v plánu další knihu 😀 Nápady přicházejí rychleji, než stíhám psát, takže už mám poměrně dlouhý seznam. Pokračování Světel nad močálem (s názvem Tma pod srdcem) je téměř hotové, momentálně probíhají redakční úpravy. Na podzim bych se ráda pustila do něčeho dalšího, i když ještě nejsem definitivně rozhodnutá do čeho. Mám náměty na další dvě knihy ze světa Světel. Jedním z nich je kniha věnovaná Koře, která se ve Světlech objevuje jako vedlejší postava. Její příběh je poměrně silný a z mého pohledu si zaslouží více prostoru. Mimo toho mám ale hromadu poznámek a téměř vymyšlený příběh z úplně jiného světa, takže ten možná dostane přednost. Zatím se zdá, že by to mohl být standalone, tak uvidíme, jestli se mi to tentokrát podaří 🙂

Kdyby měla být tvá kniha zfilmovaná, jakého herce či herečku si představuješ v hlavních rolích?

S ohledem na poměrně nízkou pravděpodobnost, že tohle budu v nejbližších dvaceti letech řešit, jsem o tom nepřemýšlela 😀 Pro Lenu bych ale určitě chtěla mladou, talentovanou a neokoukanou herečku, která by dokázala vyjádřit tu její rozpolcenost.

Jak trávíš svůj volný čas?

Volný čas? Co to je? 😀 No dobře, když už se někde nějaký ten volný čas objeví, tak pochopitelně ráda čtu, a to jak beletrii, tak literaturu faktu (zajímá mě všechno možné – od psychologie, přes historii a mýty, až po vesmír). Věnuju se józe, ráda se zašiju do přírody, nebo si naopak jdu sednout s přáteli. Vedle toho mám řadu dalších koníčků, kterým se bohužel nestíhám věnovat, jak bych chtěla. Možná kdybych nespala, tak bych to stíhala, ale to mě baví taky, takže bohužel 🙂

Stalo se ti někdy, že jsi nevěděla jak pokračovat ve své rozepsané knize? Třeba nějaký tvůrčí blok, a pokud ano, jaké jsou tvé fígly na zvládnutí této doby?

K vlastnímu psaní si sedám až ve chvíli, kdy mám celý příběh vymyšlený, takže se mi nestává vyloženě, že bych nevěděla, jak pokračovat. V průběhu psaní se ale zpravidla dostanu alespoň jednou do bodu, kdy mám buď více variant, jak se některá situace může vyvinout, nebo zjistím, že určitý úsek nepůsobí tak, jak bych potřebovala, a je třeba ho upravit. Tehdy si většinou potřebuju dát pauzu a věnovat se něčemu jinému (ideální je horská túra nebo manuální práce, zkrátka něco, u čeho se mozek nudí). Obvykle stačí den, dva a řešení naskočí samo.

Co se tvůrčího bloku týče, tak ten se mi objevil ve chvíli, kdy jsem začala pracovat na Tmě pod srdcem. Prala jsem se s protichůdnými recenzemi na Světla (například: začátek byl super a od druhé půlky slabší vs. začátek moc pomalý, ale zbytek skvělý a napínavý, nebo: chtělo by to víc romantické linky vs. chtělo by to romantickou linku úplně vynechat a další). Nakonec mi pomohlo soustředit se na to, abych psala tak, jak je mi přirozené. Uvědomila jsem si, že ten příběh musí být autentický, jinak to nemá smysl. Myslím, že tohle vypnutí vnitřního kritika při práci na první verzi knihy je hrozně důležité. Naopak později při opravách je vhodné ho pozvat zpátky.

Kniha Světla nad močálem mají nádhernou obálku. Ty jsi kreslířka, zasahovala jsi nějak do tvorby obálky nebo jsi to nechávala čistě na ilustrátorovi?

Nutno podotknout, že sama se sice kresbě věnuju, ale pracuju především s tužkou. Občas něco nakreslím pastelkou, nebo si hraju na iPadu s Procreate, ale profi ilustrace je jiná liga. Obálku dělal Filip Štorch podle požadavků, které si ode mě vzalo nakladatelství. Měla jsem hodně konkrétní představu, jak by obrázek měl vypadat, což může být pro ilustrátora dost omezující. Pan Štorch se s tím ale popral výborně a z většiny se do té představy dokázal trefit. Ilustraci jsem dostávala průběžně k náhledu, měla jsem jen pár drobných připomínek a s výsledkem jsem velmi spokojená. Už teď se těším na obálku k pokračování.

Je něco, co bys ráda vzkázala svým čtenářům?

Že jsem moc ráda za každého z nich a těší mě, že je můžu pozvat do svých světů. Je velký rozdíl psát do šuplíku a sdílet příběhy s někým dalším. Díky čtenářům se příběh stává živým i mimo autorovu hlavu, a to je moc fajn pocit.