fantasy_sci.fi_svet

Proč číst fantasy, jak to, že zvířata v knížkách mluví, a odkdy se Američané bojí draků

Název díla: Proč číst fantasy, jak to, že zvířata v knížkách mluví a odkdy se Američané bojí draků

Autor: Ursula K. Le Guin

Počet stran: 192

Nakladatelství: Gnóm

Rok vydání: 2019

Děkujeme @nakladatelstvi_gnom za zaslání recenzního výtisku této knihy.

Devět esejů třeba o tom, proč je fantastická literatura důležitá nejen pro dospívající, proč do lidského světa patří zvířata, který čaroděj chodil do školy dřív než Harry Potter a jak vznikaly knížky z proslulého cyklu Zeměmoří.

Kniha má zajímavou obálku, která je výrazná svou žlutou barvou a ilustrací draka na hlavní stránce. Název knihy je na obvyklé poměry docela dlouhý. 😊 Kniha nemá moc stran, a přesto skýtá velmi mnoho myšlenek a informací. Autorka převážně ve svých esejích obhajuje své teze, které má celkově o literatuře jako takové.

Esej – Proč se Američané bojí draků? (proslov z roku 1973)

První esej nám odhaluje, jak fantasy literaturu vnímají (spíše vnímali) Američané, proto název „Proč se Američané boji draků?“ – je to určitě velmi zajímavá a přínosná kapitola, která je moc zajímavě napsaná. Autorka zde naznačuje, že všeobecné přesvědčení je, že fantasy je pro děti a dospělý člověk nemá na takové věci čas.

Ne se všemi názory autorky souhlasím, ale jistý koncept tam vidím. Ovšem myslím, že naše nynější generace už to takto neposuzuje, ale ano, u té starší generace se autorka velmi strefila. Když vezmu například naší zemi, myslím si, že je to právě tím, že fantastika nemá u nás tu historii a kořeny. Ano nyní máme plno fantasy (ať už her, knih či filmu a seriálů), ale to až od dob Pana prstenů a Harryho Pottera. Myslím, že je to ten zlomový okamžik, kdy se bude říkat před pánem prstenů a po pánovi prstenů.

Oblíbenost fantasy, je v dnešní době hodně zásluha právě filmů (HP, Lotr ale i novodobé) a seriálů (Stranger things, Zaklínač, Hra o trůny). Zastávám názor, že v jeho rozmachu, hlavně u nás, stojí především internet a filmy na přelomu milénia.

Zde vám vypíchnu zajímavé myšlenky z této kapitoly:

„Číst si Vojnu a mír nebo Pána prstenů prostě není „práce“ – to děláte pro potěšení. A pokud to není možné ospravedlnit jako „vzdělávací“ nebo „sebezdokonalovací“ činnost, tak to může v puritánském hodnotovém systému být jedině požitkářství nebo eskapismus, únik před realitou. Pro puritána totiž není potěšení hodnotou – naopak, je pro něj hříchem.“

„Čímž se nakonec dostávám ke své osobní obhajobě využití představivosti, především v literatuře, a obzvláště pak v pohádkách, legendách, fantasy, science fiction a dalších těchhle okrajových šílenostech. Jsem přesvědčená, že dospělost neznamená vyrůst z něčeho, ale prostě vyrůst; že dospělý člověk není mrtvé dítě, ale dítě, které přežilo.“

Esej – Některé předpoklady o fantasy (řeč pronesena na knižním veletrhu v roce 2004)

Zde autorka rozebírá 3 základní předpoklady fantasy, které jsou lidem vžité. A i u této druhé kapitoly ne s každou myšlenkou autorky souhlasím, každopádně je zajímavé nad tím přemýšlet.

První předpoklad je dle autorky to, že všichni hrdinové jsou bílí. Dokonce i když v textu samotném to běloši nejsou, na obálce ano.

Ohledně barvy kůže, mě osobně je jedno jakou barvu kůže hrdinové mají, ale určitě si myslím, že si příběh/kniha zaslouží na obálce přesnou podobu svých postav, ne nějakou smyšlenou či korektní. Tak samo, jako když se natáčí film či seriál dle knihy, tak by dle mého názoru měla být barva kůže taková, jaká je popsána v knize, ne jiná.

Autorka zde vytýká, že v jejich knihách má hrdiny tmavé kůže, její nakladatel ovšem nesouhlasil, aby na obálce byla právě vyobrazena postava s černou kůží. Což za mě knihu degraduje a nedělá ji uvěřitelnou. Tímto apeluji na všechny lidi, co se zapojují do vizualizace knih, aby nejen příběh převyprávěli pravdivě ale i postavy měli svou pravou kůži a charakter. A aby když chtějí vydávat fantasy nemysleli na výdělky ale na požitek.

Další předpoklad je, že fantasy se odehrává ve středověku. Já osobně středověké fantasy miluji, a proto je vyhledávám. Ovšem myslím si, že tento předpoklad je již dávno rozbitý. Už z důvodu slavného Harryho Pottera, který se odehrává v současném světě. Dle mě je středověká fantasy oblíbená díky zbraním jako jsou luky a meče, které se k fantasy náramně hodí. Přeci jenom fantasy a pistole k sobě moc nejdou.

Třetí a poslední předpoklad je boj dobra proti zlu. Zde se autorka snaží říct, že boj dobra proti zlu je jen matoucí nástroj … Autorka vyjadřuje postoj, že nemá být žádný vítěz ani poražený. Že násilí plodí násilí a ona sama píše fantasy, kde se neodehrávají žádné bitvy ani války.

„A nedá se popřít, že ve fantasy je postava často míň důležitá než její role.“

„Fantasy skutečně může být pouhou únikovou četbou, uspokojením potlačovaných přání či vyžíváním se v prázdném heroismu a bezduchém násilí, ale ve své podstatě takovou není – a nemělo by se s ní tak zacházet.“

Esej – Klidné místo uvnitř (1998)

Zde autorka mluví o tom, jaký autor ji ovlivnil, nebo spíš jaký ji neovlivnil. Také nás nabádá, abychom pochopili, že nás všechny ovlivňuje vše. Především v dětství, ať už v dospělém životě netušíme, že zrovna tato pohádka v dětství nás ovlivnila. Vypráví o příběhu Šípková Růženka a o jeho chápání a magii samotné pohádky. Také zde přiznává krádež kousků příběhu, který využila, protože ji motivoval a ovlivnil.

Vypráví nám krátce příběh Pytláka, který využil kouzla, které zastavilo království v pohádce Šípková Růženka. A co tam dělal? Řeknu vám, co tam nedělal – nepřerušil zlé kouzlo – pro něho samotné, bylo totiž dobré.

„Všeobecně přijímaný názor na literární vliv je otřesně zjednodušující, což se podle mě ukazuje i na tom, že přehlíží a pomíjí vlivy „předliterární“ – vyprávění, pověsti, pohádky a obrázkové knížky -, kterým byl autor vystaven dávno předtím, než na psaní byť jen pomyslel.“

Esej – Znovu si přečíst Králíčka Petra (2006)

Zde se autorka snaží vyzdvihnout fantasy jako žánr. Žádný jiný žánr totiž není pro všechny věkové kategorie, jen fantasy. Především díky pohádkám.

„Pro realisty byly přijatelné žánry typu milostný příběh nebo satira, ale vyloženě fantastický román nikoli. A tak našla fantastická literatura, vykázaná ze světa dospělých, alespoň na chvíli útočiště v dětských knížkách.“

„Fantastická literatura není primitivní, nýbrž primární, prvotní. Je racionální, i když neintelektuální, morální, byť ne prvoplánově mravoučná, a spíše symbolická než alegorická.“

Esej – Kritici, netvoři a fantastové

Autorka zde kritizuje literární kritiky a recenzenty, kteří mluví o originalitě příběhu, když Harry Potter byl jejich první fantasy od dětských let. Kde se bere toto povědomí? Jak může někdo určit originalitu, když nezná historii tohoto žánru. Celkově rozdělení žánru, a proč začít číst fantasy s Tolkienem. Zde se také dozvíme, co dle autorky, fantasy dělá fantasy.

„Jak mohlo tolik recenzentů a literárních kritiků vědět tak málo o jedné významné oblasti literatury, mít tak malé zkušenosti a tak málo srovnávacích standardů, že byli přesvědčeni o knize pro danou tradici typické a vlastně celkem konvenční, ne-li dokonce nepůvodní, že je čímsi jedinečným?“

„V každém případě je dozajista možné s Tolkienovým výkladem a obhajobou podstaty fantasy nesouhlasit, ale je skutečně nepřijatelné, aby někdo se vší vážností mluvil o fantasy a přitom nevěděl, co o ní řekl Tolkien.“

„Úspěšný fantasy příběh je pozoruhodný obzvláště svou silnou vnitřní soudržností; neřídí se pravidly obyčejného světa, ale nikdy je nezesměšňuje. Surrealismus je podvratný, aby mohl ničit, fantasy podvrací, aby mohla znovu stavět.“

„Očekávat, že fantasy můžeme vysvětlit anebo pochopit jako etiku nebo politiku v přestrojení, znamená padnout do pasti redukcionismu.“

Esej – Bok po boku, tlapku v ruce – zvířata v dětské literatuře (2004)

Tady autorka laboruje nad rozdílem mezi člověkem a zvířetem. Také nad tím, jakým jazykem mluví a jak se dokáže jinak vyjadřovat. Říká zde, že načetla kvůli tomuto hromadu knih o zvířatech a dává nám nějaké tipy s odkazem na jednotlivé knihy. Také zde poukazuje, jak se vztah k literatuře o zvířatech změnil. Kdysi jsme si vykládali mýty a lidové vyprávění převážně o zvířatech a ponaučovali se z nich, naopak v dnešní době je zvířecí literatura považována spíše za dětskou. Také ale zde upozorňuje na knihy, které jsou falešně vydány jako zvířecí, přestože se zvířata takto nechovají. Chovají se totiž jako lidé.

Některé satiry dle autorky také nesou poselství až nemilosrdné, například Farma zvířat od George Orwella , protože v jeho moderní bajce dostanou věrnost a čest na frak.

„Jejich chování není odpozorované – je to chování vyplývající ze stereotypu či z archetypu: mazaná liška, plachá myška.“

„My, lidské bytosti, jsme vytvořily okleštěný svět, v němž existujeme jen my a naše artefakty, jenže pro takový svět nejsme stvořeni a musíme učit vlastní děti, jak v něm žít.“

Esej – Mladý dospělý v „young adult“ literatuře (2004)

Zde autorka mluví o teenagerech a jejich literatuře, kde si myslím, že nevzala v potaz, že young adult literatura není jen pro teenagery. Ano je cílená na ně, ale jenom oni ji nečtou. … Je YA přechodový můstek mezi dětskou literaturou a dospělou?

„A příběhy, které nejvíce oslovují obrazotvornost, pracují na hlubokých úrovních mysli, pod rozumem, a stejně jako poezie využívají symboly, aby vyjádřily, co nelze říci přímo, používají obraznost k tomu, aby vyjádřily, co nelze přímo vnímat – zkrátka nás oklikou navádějí k pravdě.“

„Ve fantasy nacházejí děti zalíbení dokonce ještě dřív než v ostatních žánrech, ale většina žánrové literatury se fantasy v jednom směru podobá: jakmile jste dost staří na to, abyste ji četli, pak nezáleží na tom, jak staří jste vy ani jak staří jsou hrdinové knihy.“

8.Esej – Poselství v poselstvích (2005)

Zde autorka dává na vědomí, že knihy nejsou o poselství či o předávání zprávy. Jak ona sama říká, není záznamník, aby vám přehrála zprávu, povypráví vám příběh. A co si z něho odnesete, to už je na vás.

„Napadlo někdy takové recenzenty, že by význam příběhu mohl spočívat v jazyce samém, v rytmu příběhu, v tom, jak se během četby rozvíjí, v nevyjádřitelném pocitu objevování… spíše než v nějakém úhledném ponaučeníčku?“

Esej – Proč chtějí mladí lidé fantasy aneb Pozor na to, co jíte (2004)

Finální zpověď, kritika fantasy filmu a nakonec varování….

„Kořeny fantastické literatury spočívají v mýtech, legendách, náboženských podobenstvích, v té literatuře, která lidem říká, kým vlastně jsou.“

„Dospělým i dětem, kteří vstupují na ono území kdysi zvané Říše fantazie, doporučuji obezřetnost. Buďte opatrní. Bylo to vždycky nebezpečné místo. K moudrosti nelze přijít snadno a nikdy ne lacino. Varujte se černokněžníků, kteří vás chtějí svést na scestí falešným uměním.“

„Budete-li však hledat průvodce Říší fantazie, kteří nelžou, půjdete-li za skutečnými čaroději, pak možná nezbohatnete, nezůstanete mladí ani nevyhrajete žádnou bitvu mezi Dobrem a Zlem, ale naučíte se rozlišovat mezi dobrým a zlým. A toto vědění je Arcikam, klenot, nad jaký není.“

Závěrem bych chtěla říct, že to byla zajímavá četba, které mě docela pohltila a neustále jsem nad tím musela uvažovat. Kniha je krásně napsána a vyvolává hodně otázek. Jak jsem již psala, ne se všemi názory autorky souhlasím a jsem si docela jistá, že v dnešní době je fantastika již brána jinak než před 20lety. Každopádně kniha určitě stojí za přečtení, rozšíří vám pojetí fantasy a ukáže nové pohledy na tento žánr, a navíc i vyvolá otázky, které by vás třeba normálně ani nenapadli. Autorka je zde hodně vyhrazená jen na fantasy a vlastně mi přijde, že jiným žánrům ani nedává šanci. Což za mě také není správné. Ovšem musí se říct, že argumentovat autorka umí velmi dobře. A také je v knize hodně tipů na fantasy autory a jejich tvorbu, což je skvělé.

Hodnocení 4/5