Recenze na čtvrtý díl fantasy série Arila: pád temnoty

V tomto čtvrtém díle se Arila konečně poddá pravému rozsahu svých sil a pravému rozsahů svých rozhodnutí, což je za mě hlavní a vítanou změnou, jelikož ve všech dílech jsme se akorát dozvídali, že Arila má na víc, přitom už byla velmi mocná. Nakonec jsem se dočkal, a upřímně nevím jestli to bylo tak heroické jak jsem očekával, avšak konečně jsme dostali plnohodnotnou Arilu. Arila musí bojovat s temnotou, která padá na jedno z hlavních měst lidského světa, a nejen ona i bohové se chystají do války. Navíc musí čelit nejen vnějším nepřátelům, ale také svým vlastním démonům. Její rozhodnutí a síla budou mít zásadní dopad na osud celého města a možná také světa.

Autorův styl psaní se s každým dílem zlepšuje. Text je propracovanější, a děj se snáze vtírá pod kůži čtenáře. Autor se nebojí zkoumat hlubší myšlenky a více se ponořit do mysli hlavní hrdinky, a to je ve fantasy žánru osvěžující. Kniha se mi četla velmi dobře, a i když jsem knihu musel odkládat častěji než jsem chtěl, vždy jsem se těšil na další pokračování.

Na druhou stranu, některé prvky se opakují a říkám si, že jsem to už někde četl. Arila stále hraje roli “superspasitelky,” a bohové jsou trochu žabaři, kteří jako kdyby si vzájemně házeli klacky pod nohy. Popis světa by v tomto díle mohl být detailnější, ale chválím nové magické město.