Recenze na sci-fi knihu Převozník od mladé české autorky

Tuto knihu jsme již mohli na našem profilu vidět a to, když byla v předprodeji na pointě.

Začnu nejprve přebalem, který je naprosto dokonalý. Jeho autorem je Martin Stehlík (@stehlikarts ), který přebalem skvěle zachytil celou atmosféru knihy. Navíc je na přebalu i skvělá citace, která je pro celý běh knihy velmi důležitá – „Nikdy nevstupuj do řeky, na jejíž konec nedohlédneš.“.

Mimo to mě překvapilo, že v poděkování na konci knihy jsme našli i zmínku o nás (viz. foto) – sama autorka nám tam děkuje a my si toho nesmírně vážíme.

„Zprvu nechápal, jaký by zrovna tento kluk měl mít důvod mlčet. To, co chtěl skrýt, ho přece dělalo někým úplně jiným, než jaký se zdál být na první pohled, opravdu radikálně odlišným člověkem. A pak si to uvědomil: možná právě to byl ten důvod.“ (str. 37)

Nyní k příběhu. Musím přiznat, že tohle jsem opravdu nečekala. Příběh mě uchvátil od prvního okamžiku, a originalitou se v tomto díle opravdu nešetří. Takto napsanou knihu bych v klidu srovnala se světovou tvorbou, a navíc věřím, že by vynikla i tam. Mladá autorka mě opravdu překvapila a už nyní se těším na její další tvorbu.

„Jiný život, ten, který často přicházel v noci ve snu, někdy však přetrval, někteří se jej v sobě dokázali uchovat. Jevilo se to jen jako pocit, schopnost pozorovat maličkosti, smát se jim, život zdánlivě těmi drobnostmi prosáklý… jako duše dítěte.“ (str. 43)

Příběh je o lidech, kteří potřebují nutně něco dělat se svou finanční situací. Přijde jim proto vhod, že byli vybráni do tohoto experimentu. Zaprodají se mu i přes možnost, že se již nemusí vrátit ke svým původním životům – ono 10 let je dlouhá doba. Ovšem touha zaopatřit svou rodinu je větší než jejich osobní štěstí. I díky psychicky náročné práci, kterou vykonávají se pětice mladých lidí spojí dohromady a jako přátelé tráví většinu volného času. 

„Jenže chcete-li brát člověka jako člověka, musíte vzít v potaz všechno, co s ním přijde, všechny jeho strachy, emoce, všechno, čím je a kým se před vámi rozhodne být.“ (str. 60)

Dokonce tam i je prostor pro nějakou tu romantickou linku, která není až tak využita z důvodu dilematu hlavního aktéra. Pasáže, kdy pracovali a pouštěli se do lidského vědomí mě velmi bavily a dokázala jsem si je představit do posledního detailu. Konec příběhu je velmi emocionální a musím se přiznat, že mi dokonce ukápla více než jedna slza. Atmosféra tohoto díla je dramatická a chvílemi mysteriózní. V knize nebyl okamžik, kdy bych se nudila či měla nutkání si dát na chvilku od příběhu pauzu, spíše naopak.  

„Byl to strach, možná spíš bázeň, jako když žasnete při pohledu na nebe a uvědomujete si, jak jste ve skutečnosti malí, že jste ani ne jedno jediné droboučké zrnko písku v nekonečnu; jako když procházíte obrovským chrámem a klenba je tak vysoko“ (str. 81)