Rozhovor s autorem Štěpánem Lukešem o jeho knize Srdce čarodějů

Kdy jste se rozhodl a co vás motivovalo k napsaní své knihy?

Rozhodnutí ke psaní knihy padlo vlastně výrazně později, než co jsem knihu psát začal. První slova s úvodní hrubou, ale pro mě zajímavou myšlenkou vznikla v rámci školního projektu, který jsem si zvolil s dvěma přáteli. K přesnému datu, kdy jsme na tom začali pracovat, jsem se urputně snažil dojít, ale v závěru se neshodneme ani na roku, takže to bylo buď 2016 nebo 2017, kdy jsem byl buď na konci šesté nebo v sedmé třídě. Všichni tři jsme byli fascinování fantasy příběhy. Četli jsme podobné knihy, a navíc jsme byli součástí komplexní hry Dračího doupěte, kterou vedl náš bývalý třídní učitel. Ta nás jistě taky poznamenala. Bylo téměř nevyhnutelné, abychom si nenašli příležitost pro vytvoření něčeho vlastního. Byl jsem ale jediný, ve kterém tato touha zůstala.

Proč zrovna klasické fantasy?

Neskutečně mě přitahují možnosti klasického středověkého fantasy světa. To se u mě probudilo především díky prvním knihám, které jsem dočetl a užil si je, a to byly knihy Hraničářův učeň. Ostatně to je i trochu na začátku mé vlastní knihy poznat:) Samozřejmě jsem se posunul dál, např. v Hraničářově učni téměř není magie a u mě je jí přes hlavu. Ale u mečů a luků jsem zůstal, pistole a kulomety mě nikdy moc nelákaly. Brzy jsem se obklopil jen typickými fantasy příběhy a podněty a vybudoval jsem si k tomu opravdu vřelý vztah. Doposud toužím po tom se stát hrdinou a s mečem v ruce běhat po horách a zabíjet skřety.

Čtete rád? Jaká je vaše nejoblíbenější kniha, potažmo autor?

Když jsem byl ve své fázi poznávání, četl jsem rád a četl jsem hodně. Jak ale šel čas, přibývaly mi jak starosti tak jiné zájmy. Troufám si říct, ‚bohužel‘, jsem se přiklonil k těm krátko časovým radostem, které jsem nacházel třeba ve sportech nebo počítačových hrách. Měl jsem asi smůlu, protože pár posledních knih, které jsem četl, jsem si moc neužil a nemotivovaly mě k dalšímu čtení. To ale neznamená, že byl udusán můj kreativní duch. S tím, že jsem přestal trávit spoustu času čtením, jsem začal trávit spoustu času psaním. Nerozumím, proč to tak funguje. V době, kdy jsem četl Hraničářova učně, jsem těmi knihami žil. I Eragona jsem vnímal podobným stylem, když jsem jej četl. Jak jsem ale stárnul, začínal jsem od knih očekávat trochu více, než bylo fér. Důvod je ten, že jednoduší mozek jde lépe ohromit. Problém ale je, když stejné ohromení očekává mozek vyvinutější, protože ten na ono ohromení vyžaduje mnohonásobně víc. Je ale série knih The Sword of Truth od Terryho Goodkinda, která se mi během čtení docela nezamlouvala. Byť je to zvláštní, až zpětně dokážu ocenit její dopad a myslím, že po Hraničářově učni na mě měla největší vliv.

Srdce Čarodějů šlo do světa přes crowduwing akci na portálu HitHit. Byl to záměr jít vlastní cestou nelákalo vás zkusit nějaké nakladatelství?

Vlastní cesta byla něco, s čím jsem od uvědomění si, že chci knihu vydat, počítal. Nejsem zrovna znalý v tomto prostoru, ale řekl jsem si, že bych tomu mohl dát šanci. Crowdfunding se mi ale z nějakého důvodu zamlouval více. Sám se nevidím jako spisovatele a s cestou skrze nějaké pořádné nakladatelství bych vstoupil do sebeurčené role, které jsem se bál a ve které by mi asi nebylo příjemně. Nevím, jak to lépe vyjádřit. Přesto jsem zkusil oslovit Albatros, jen tak jsem střelil do černého a hned na vrch. Tam to nevyšlo, ale bylo mi doporučeno jiné nakladatelství. To už jsem však neoslovil, protože se mi má vlastní cesta líbila více.

Jaké jsou vaše koníčky a záliby mimo psaní knih?

Tvorba knihy je naprosto boží proces, ale je extrémně omezující v tom, že je člověk nucen pokračovat v jednom směru, který si na začátek zvolí, pokud tedy není ochotný překopat celou knihu. Nazval bych se ale osobou tvůrčí a opravdu mě baví vymýšlet další příběhy, světy, hrdiny, dialogy a nebo si třeba hrát se slovy a jazykem. To jsou ale věci, které se do knihy nevejdou, pokud si má zachovat jeden žánr. Hodně tedy píšu mimo, v poslední době nejvíc básně nebo poetické povídky. Svůj fantasy svět ale mám hodně rád, takže se často k hlavnímu příběhu knihy vztahují. Už je jich dost a možná je časem začnu zveřejňovat, aby lidi mohli mít přístup k mému světu ještě předtím, než dopíšu druhý díl. Abych zakončil odpověď na původní otázku, mimo knihu jsem normální nadšený kluk, který má opravdu rád sporty a počítačové hry.

Knihu jste začal psát jako velmi mladý, byl jste už v té době přesvědčen, že ji jednou vydáte?

Abych byl upřímný, nemám páru, co jsem si tehdy myslel. Potřeboval jsem uvolnit potřebu tvorby příběhu a ukojit vlastní kreativitu. Dlouhou dobu jsem ale nepočítal s tím, že bude kniha vydána. Psal jsem ji především proto, že mě to bavilo a že jsem konečně chtěl něco dokončit. Jakmile mi ale došlo, že mě to nejen baví, ale i mi ta kniha přijde dobrá, tak jsem se rozhodl ji zkusit dostat ven. Můj hlavní záměr ale nebylo to, aby si knihu přečetlo co nejvíce lidí, ale aby dostali možnost si ji přečíst ti, které by to opravdu zaujalo. Neřadil bych se tedy plně mezi většinu normálně vydaných knih.