fantasy_sci.fi_svet

Rozhovor s autorem Štěpánem Lukešem o jeho knize Srdce čarodějů

štěpán lukeš
Co o sobě autor prozradil

Jmenuji se Štěpán Lukeš, je mi sedmnáct let a studuji na gymnáziu da Vinci v Dolních Břežanech. Jak by se dalo usoudit, jsem veliký fanoušek fantasy, a to zejména středověkého. Rád střílím z luku, mám sbírku mečů a píši spoustu věcí spojených právě s fantasy, jako jsou příběhy, povídky, ale třeba i básně a písně. Píšu česky a anglicky. Nazval bych se kreativním člověkem, takže mě baví vytváření nových příběhů a world-building. Neomezuji se ale jen na fantasy, baví mě psát různé básně a příběhy, ale i scénáře a divadelní hry, ve kterých si potom rád i zahraji. Ty mají vždy formu komedie. Mimo to jsem nadšenec do sportů na škále od fotbalu a nohejbalu až po stolní tenis a šachy. Zároveň mám ale velkou zálibu i v počítačových hrách, od rychlých stříleček až po pomalé a strategické hry.

Moc děkujeme spisovateli za jeho poskytnutý čas k rozhovoru! DÍKY a těšíme se na tvou další tvorbu!

Recenzi na autorovu knihu najdete ZDE. (najdete tam i video, o kterém se v rozhovoru zminujeme) 

Rozhovor

Kdy jste se rozhodl a co vás motivovalo k napsaní své knihy?

Rozhodnutí ke psaní knihy padlo vlastně výrazně později, než co jsem knihu psát začal. První slova s úvodní hrubou, ale pro mě zajímavou myšlenkou vznikla v rámci školního projektu, který jsem si zvolil s dvěma přáteli. K přesnému datu, kdy jsme na tom začali pracovat, jsem se urputně snažil dojít, ale v závěru se neshodneme ani na roku, takže to bylo buď 2016 nebo 2017, kdy jsem byl buď na konci šesté nebo v sedmé třídě. Všichni tři jsme byli fascinování fantasy příběhy. Četli jsme podobné knihy, a navíc jsme byli součástí komplexní hry Dračího doupěte, kterou vedl náš bývalý třídní učitel. Ta nás jistě taky poznamenala. Bylo téměř nevyhnutelné, abychom si nenašli příležitost pro vytvoření něčeho vlastního. Byl jsem ale jediný, ve kterém tato touha zůstala.

 

Proč zrovna klasické fantasy?

Neskutečně mě přitahují možnosti klasického středověkého fantasy světa. To se u mě probudilo především díky prvním knihám, které jsem dočetl a užil si je, a to byly knihy Hraničářův učeň. Ostatně to je i trochu na začátku mé vlastní knihy poznat:) Samozřejmě jsem se posunul dál, např. v Hraničářově učni téměř není magie a u mě je jí přes hlavu. Ale u mečů a luků jsem zůstal, pistole a kulomety mě nikdy moc nelákaly. Brzy jsem se obklopil jen typickými fantasy příběhy a podněty a vybudoval jsem si k tomu opravdu vřelý vztah. Doposud toužím po tom se stát hrdinou a s mečem v ruce běhat po horách a zabíjet skřety.

 

Čtete rád? Jaká je vaše nejoblíbenější kniha, potažmo autor?

Když jsem byl ve své fázi poznávání, četl jsem rád a četl jsem hodně. Jak ale šel čas, přibývaly mi jak starosti tak jiné zájmy. Troufám si říct, ‚bohužel‘, jsem se přiklonil k těm krátko časovým radostem, které jsem nacházel třeba ve sportech nebo počítačových hrách. Měl jsem asi smůlu, protože pár posledních knih, které jsem četl, jsem si moc neužil a nemotivovaly mě k dalšímu čtení. To ale neznamená, že byl udusán můj kreativní duch. S tím, že jsem přestal trávit spoustu času čtením, jsem začal trávit spoustu času psaním. Nerozumím, proč to tak funguje. V době, kdy jsem četl Hraničářova učně, jsem těmi knihami žil. I Eragona jsem vnímal podobným stylem, když jsem jej četl. Jak jsem ale stárnul, začínal jsem od knih očekávat trochu více, než bylo fér. Důvod je ten, že jednoduší mozek jde lépe ohromit. Problém ale je, když stejné ohromení očekává mozek vyvinutější, protože ten na ono ohromení vyžaduje mnohonásobně víc. Je ale série knih The Sword of Truth od Terryho Goodkinda, která se mi během čtení docela nezamlouvala. Byť je to zvláštní, až zpětně dokážu ocenit její dopad a myslím, že po Hraničářově učni na mě měla největší vliv.

 

Srdce Čarodějů šlo do světa přes crowduwing akci na portálu HitHit. Byl to záměr jít vlastní cestou nelákalo vás zkusit nějaké nakladatelství?

Vlastní cesta byla něco, s čím jsem od uvědomění si, že chci knihu vydat, počítal. Nejsem zrovna znalý v tomto prostoru, ale řekl jsem si, že bych tomu mohl dát šanci. Crowdfunding se mi ale z nějakého důvodu zamlouval více. Sám se nevidím jako spisovatele a s cestou skrze nějaké pořádné nakladatelství bych vstoupil do sebeurčené role, které jsem se bál a ve které by mi asi nebylo příjemně. Nevím, jak to lépe vyjádřit. Přesto jsem zkusil oslovit Albatros, jen tak jsem střelil do černého a hned na vrch. Tam to nevyšlo, ale bylo mi doporučeno jiné nakladatelství. To už jsem však neoslovil, protože se mi má vlastní cesta líbila více.

 

Jaké jsou vaše koníčky a záliby mimo psaní knih?

Tvorba knihy je naprosto boží proces, ale je extrémně omezující v tom, že je člověk nucen pokračovat v jednom směru, který si na začátek zvolí, pokud tedy není ochotný překopat celou knihu. Nazval bych se ale osobou tvůrčí a opravdu mě baví vymýšlet další příběhy, světy, hrdiny, dialogy a nebo si třeba hrát se slovy a jazykem. To jsou ale věci, které se do knihy nevejdou, pokud si má zachovat jeden žánr. Hodně tedy píšu mimo, v poslední době nejvíc básně nebo poetické povídky. Svůj fantasy svět ale mám hodně rád, takže se často k hlavnímu příběhu knihy vztahují. Už je jich dost a možná je časem začnu zveřejňovat, aby lidi mohli mít přístup k mému světu ještě předtím, než dopíšu druhý díl. Abych zakončil odpověď na původní otázku, mimo knihu jsem normální nadšený kluk, který má opravdu rád sporty a počítačové hry.

 

Knihu jste začal psát jako velmi mladý, byl jste už v té době přesvědčen, že ji jednou vydáte?

Abych byl upřímný, nemám páru, co jsem si tehdy myslel. Potřeboval jsem uvolnit potřebu tvorby příběhu a ukojit vlastní kreativitu. Dlouhou dobu jsem ale nepočítal s tím, že bude kniha vydána. Psal jsem ji především proto, že mě to bavilo a že jsem konečně chtěl něco dokončit. Jakmile mi ale došlo, že mě to nejen baví, ale i mi ta kniha přijde dobrá, tak jsem se rozhodl ji zkusit dostat ven. Můj hlavní záměr ale nebylo to, aby si knihu přečetlo co nejvíce lidí, ale aby dostali možnost si ji přečíst ti, které by to opravdu zaujalo. Neřadil bych se tedy plně mezi většinu normálně vydaných knih.

srdce čarodějů
srdce čarodějů
srdce čarodějů

Máte nyní rozpracovanou nějakou další knihu? Nebo rovnou pokračovaní srdce čarodějů?

Ano. Ano mám 🙂 Kdokoli si mou knihu Srdce čarodějů přečetl, mohl si odvodit, že příběh není ukončen. Původní záměr bylo napsat jednu knihu, jenže jak se ukázalo, aby vše dávalo smysl, příběh se trochu roztáhl. Jsem spokojený s tím, co mám vymyšlené, a nepřišlo mi vhodné vytvářet nový, nevhodný konec příběhu poté, co všechno směřuje až za něj. Většinou se řídím tím, že slibovat by se nemělo, dokud si člověk není jistý, že slib může splnit. Teď jsem ale přesvědčen, že mohu slíbit, že druhý díl Srdce čarodějů bude něco velkého a je se na co těšit 🙂

 

Ve vaší knize má své důležité místo magie. Povedlo se vám ji do knihy dát v takové podobě, jakou jste si přál? Udělal byste něco zpětně jinak?

Myslím, že se mi podařilo vytvořit princip magie, který sice může připomínat jiné, ale přesto je svůj vlastní a ojedinělý. Zrovna v odvětví magie jsem pracoval hodně, chtěl jsem, aby bylo opravdu dobře promyšlené, nechtěl jsem, aby se věci navzájem popíraly. To mě vždycky štvalo v knihách, když všichni čarodějové používali jen ta nejslabší kouzla, když celou dobu mohli zabíjet lusknutím prstů, dokud se to v jednom momentu nehodilo k posunutí příběhu. Rád bych sdílel se čtenářem všechno, co jsem vymyslel, ale stalo se něco, čeho příkladem bývají ledovce. Jen pouhá špička je na povrchu. Tady se bohužel čtenáři hodně liší, protože některé lidi vysvětlování fungování magie nudí, kdežto jiní si stěžují, že tomu nebylo věnováno více prostoru. Nelituji toho, že jsem nezabrousil příliš hluboko do magie v prvním díle, ale v druhém toho plánuju více.

 

Co vás na tvorbě knihy srdce čarodějů nejvíce bavilo?

Byť mě moc baví pracovat s jazykem, vymýšlet zajímavé obraty a prolétat popisem jak míst, tak postav, nejvíce mě na tom baví to, co vzniká před a v průběhu. Nejvíce mě baví vytváření příběhů, postav, rozrůstání světa. Více mě baví strávit půl hodinu vymýšlením nějaké krutopřísné věty, kterou řekne záporák hlavní postavě na konci knihy, než stejně dlouhý čas popisovat, jak se postava cítila, když vlezla do ledové vody. To, co nikdo nevidí, je brutální chaotický dokument, ve kterém sepisuji své myšlenky, nápady a plány. Mám zde zapsané důležité body, kterými v knize potřebuji projít, ale to není vše. Je zde i slovníček, spíše příručka, s elfským jazykem, který jsem si sám vytvořil, aby věty v elfštině, které píšu, opravdu dávaly smysl v nějakém větším kontextu. Takže když slovo oheň napíšu na straně padesát jako Vorte, tak o sto stran později to bude v trochu jiném kontextu zase Vorte. Nechci ale opomenout seznam přes sto specifických hlášek a dialogů, které plánuji v předem vymyšlených kontextech zařadit do knihy. To ale může být třeba až za rok, takže by byla škoda na to zapomenout 🙂 Možná by to někdo nepovažoval za vhodné, ale nejvíce mě baví rozšiřovat právě tento dokument.

 

K vaší kampaní vzniklo úžasné video. Byl to váš nápad něco takového natočit? Jak to vše probíhalo?

Můj nápad to nebyl, ale neváhal jsem si jej přisvojit. Za původní myšlenkou stojí můj táta, jehož studenti zdánlivě vytvořili průzkum crowdfundingu, ve kterém znatelně uspívají projekty s videem. Já jsem to ale viděl spíše jako příležitost další kreativní práce. Bylo zřejmé, že ve videu chci meče, takže jsem oslovil jednoho přítele, který byl členem šermířské skupiny Merlet. Přes něj jsem se pak dostal do kontaktu se všemi lidmi, kteří na videu pracovali. Kluci jsou fakt borci. Původní myšlenka byla mít pouze video, ve kterém se chvíli šermuje a něco tam řeknu, nic tak brutálního, jako co vzniklo. A hlavně to mělo být něco, co můžeme natočit prakticky zadarmo. Jak jsme se ale dali do hovoru s režisérem Dimitrim Kanjukou, tak nějak mi to přerostlo přes hlavu a udělal jsem důležité rozhodnutí, že skrz video nechci nic vydělat, hlavně, aby bylo super. Vůbec jsme se tedy neomezovali a je to jedna z nejlepších vzpomínek mého života, byť na videu skončilo tolik peněz, že těch finálních osmdesát tisíc, které jsem vybral na Hithitu, jako kompenzace rozhodně nestačí:)

 

Je něco, co byste rád vzkázal svým čtenářům?

Jsem moc vděčný za všechny, co mě podporujete. Má prvotina sice má nějaké mouchy, ale to mě jen posouvá dopředu a věřím, že mé další dílo bude o to lepší a těším se, až vám ho budu moct představit. To je však až moc daleko v budoucnu, takže kdyby někdo měl zájem o další krátké příběhy z mého světa Oldferku a Poloostrova nebo mou knihu nečetl a zajímá ho, jak mé práce vypadají, do té doby se chystám postupně publikovat některé z mých vedlejších děl, které se onoho světa týkají. Zveřejněna budou na stepanlukes.cz , ale jistě o tom budu informovat i na svém instagramu a facebooku. Mimo jiné bych chtěl moc poděkovat Robinovi a Janče, že mi umožnili udělat tento rozhovor, a děkuji vám všem, kteří jste si jej přečetli! 🙂

Čtete české autory? Máte rádi fantasy mysl českých autorů?