Recenze na fantasy knihu ‘Trnová královna’: Příběh plný magie a morálních zvratů

Kniha je oslavou morální nejednoznačnosti a Violet se vyhýbá stereotypům pohádkových ženských postav, které často padají do pasti jednoduchých charakterizací. Je to příběh morálně šedé čarodějnice, prokletého prince a proroctví, které zaplétá jejich osudy. Příběh je zajímavý a byl stvořen pro každého, kdo hledá pohádku, která se naprosto liší od ostatních.

Postavy v tomto příběhu mají co nabídnout, bohužel mi chybělo bližší sblížení s princem, jeho morální dilema, jeho city a také tíha budoucí koruny. Nedozvídáme se moc o tom, co Cyrus chce a jaké pocity prožívá. Jeho postava má velký potenciál, ale zdá se, že autorčina pozornost byla více zaměřena na Violet a její vnitřní konflikty.

Cyrus Lidine z Auveny je střižený z látky pohádkovych snů- Vznešený, sečtělý, vtipný, pokud uzná za vhodné se s člověkem bavit, a krásny i bez kouzelného pozlátka dodávaného vílami. I v pytli by vypadal elegantně a jeho úsměv působí více mdlob než letní vedra. (str. 15)

Také o královi jsme se toho až tak moc nedozvěděli, jen jeho manipulativní stránku, pomocí které Violet využíval jako nástroj k udržení moci. Ovšem o Violet jsme zjistili opravdu hodně až tak moc, že se mi zprvu znelíbila. Po čase jsem si s ní vybudovala vztah, a dokonce jsem ji i porozuměla. Chápala jsem jí i její postoj. Občas mě ovšem její rozhodnutí velmi rozčilovala.

Romance mezi nimi mi přišla občas trochu na sílu, někdy byla chaotická a nepůsobila konzistentně a uvěřitelně. Což je škoda, protože já miluji love/hate příběhy a koketní hašteření. Ale zde jako by mi pořád něco unikalo, postrádala jsem vášeň – mohlo tam být více sexuálního napětí. Jejich vztah byl plný nejistoty, trochu mě rozptylovalo, že se mu Violet až moc vysmívala, i přes vážnost jeho prokletí.

Moc se mi zamlouvalo použití pohádkových bytostí – navíc pozlátko, které vytvářely víly je velmi zajímavý nápad. A království, ve kterém je magická věž a v ní vážená věštkyně. To se mi moc líbilo!

Jsem lepší lhářka nez věštkyně. Nevěřím, ze naše osudy mají nějaký důvod. Nevěřím, že je svět spravedlivý. Věřím v dravce – v podvodníky a v korunované lidi, kteří se zahalují špatností, jako by to bylo nadání. Ti se neptají, než zhltnou, co je jejich. Ti vědí, že budoucnost není nic lepšího než hod podvrženou kostkou, a proto mohou klidně podvádět i oni sami. (str.27)

Autorka vytvořila temný a okouzlující svět, ve kterém se příběh odehrává. Dvůr, intriky a magie byla dobře vysvětlena. Nápad byl skvělý, svět vybudovaný náramně, příběh měl naběhnuto velmi slibně, bohužel potenciál nebyl naplněn. Možná kdyby byl vztah a společná historie na více stranách, byl by příběh uvěřitelnější a více emotivní.  

Ovšem tím, že příběh nebyl složitý a bylo v něm dost přímé řeči (ostré a velmi zábavné dialogy), stránky ubíhaly mílovou rychlostí. Četlo se mi to velmi dobře. Přestože je to fantasy, autorka se dotýká univerzálních témat, jako je moc, láska a osud. To dává knize hloubku a činí ji přístupnou i pro ty, kteří obvykle nečtou fantasy.

Celkově se mi kniha četla velmi dobře, je to příběh, který se vymyká normám, a i přes negativita se mi nakonec líbil. Znám lepší knihy, ale klidně bych si jí za čas opět přečetla – oddechová četba.  

Hodnocení 3,5/5