fantasy_sci.fi_svet
Recenze na komorní sci-fi novelu S pokorou a nadějí
Sci-fi novela od autorky oceňované série Poutníci.
Becky Chambers ukázala, že sci-fi umí, jelikož její série Poutníci se dočkala dobrého přijetí a ve většině případů je tato série hodnocena velmi kladně.
S pokorou a naději je útlá novela, která na první pohled nezaujme přebalem. Obálka mě ani po bližším zkoumaní ničím nezaujala, ale jak já rád říkám nesuď knihu podle obalu. Kniha mě oslovila svou anotací, a řekl jsem si, proč to nezkusit, sci-fi je můj druhý nejoblíbenější žánr a podle ohlasů se jedná o zajímavý počin, a tak trochu jiné sci-fi.
Recenze
Příběh je jasný, není nijak složitý, jednoduše řečeno nehledejme v něm žádnou vědu, přitom je tato novela čistá ukázka toho, jak má vypadat dobré vědecko-fantastické dílo.
Díky novému vědeckému objevu jménem somaformace, jsou schopni astronauti přežít v rozdílných a nebezpečných podmínkách jiných světů a planet. Somaformace dokáže přizpůsobit jejich tělo biologickým i fyziologickým potřebám pro přežití na zkoumané planetě. Letecký inženýr Ariadne O’Neillová a její tři kolegové tvoří posádku vesmírná lodi Merian. Ariadne nám prostřednictvím svých elektronických deníku a zpráv posílaných na zemi vypráví příběh o jejích výpravě. Ta má za úkol vědecký prozkoumat čtyři různorodé planety.
Kniha je pomalejšího a mírnějšího rázu. Nečekejte, zde žádné boje ani žádná setkání s nebezpečnými zástupci cizích ras. V této knize jde o radost ze zkoumání něčeho nového. Posádka je tvořena z vědců a inženýrů, jež celý svůj dosavadní život zasvětili vědě a objevování. Autorka krásně popisuje tu část člověka, která je ukryta v každém z nás, člověka objevitele. My lidé jsme zvídává rasa, která touží neustále bádat, objevovat a posádka této výpravy netouží po ničem jiném.
Každá z navštívených planet je svým způsobem jedinečná. Autorka úchvatně vykresluje onu planetu, vyžívá se v sáhodlouhých popisech jak fauny tak flóry, a její barvité líčení vás nutí si to vše představovat. Já jsem si představoval dlouhé pomalé záběry na povrch planety, na kterém se líně pohybují cizí formy života. Zápisky naši hlavní protagonistky mi čte v hlavě David Athenborou a v pozadí hraje hudba Hanze Zimmera, to byl bylo absolutně dokonale. Někoho by tato představa mohla nudit, ale onen zápal posádky a radost z každého nového objevu, z každé živé drobnosti, co můžou zkoumat se přenese i na vás. Becky Chambers mi ukázala, že sci-fi se dá číst i prožívat s pokorou a naději, že jednou se dostane lidstvo na takovou úroveň, že budeme radši objevovat než ničit.
Druhou stranou této knihy jsou psychické stavy posádky a problémy, jenž způsobuje samota a odloučení od všech co májí rádi a všeho co znají. Posádka je pospolu v relativně malém prostoru spoustu let, a jakékoliv zprávy z domova k nim doletí s několika letou prodlevou. Každý člen posádky je člověk, a lidé mají své potřeby, které nejsou schopni na palubě vesmírné lodi naplnit. Dost často zde probíhá filozofování nad časem a prostorem, nad tím, jestli vůbec je ještě někdo na planetě čeká, jestli oni svůj domov vůbec poznají. Krásně tu funguje lidský faktor obětování se pro dobro lidstva a vědy. Zní to jako klišé, ale v této malé knížečce má velkou váhu a je pravdivé.
Závěrem, kdo má rád komornější knihy nebo má rád bádání a objevování něčeho nového, ať už živého či smyslného, určitě při četbě této knihy bude vrnět blahem. Je to příjemná jednohubka se spoustou věcí k přemýšlení a sám jsem na sobě sledoval, že jsem se občas v myšlenkách vzdálil od knihy a přemýšlel o tom, co všechno může žít ve vzdáleném vesmíru.
Máte rádi sci-fi bez akce, nebo potřebujete akci?