Rozhovor s autorkou fantasy knih Kristínou Hlaváčkovou

Kdyby měla být nějaká tvá kniha zfilmovaná, jakou herečku/herce si představuješ v hlavní roli?

Tohle je pekelná otázka. Zfilmovaná kniha by byla super, ale bojím se, že by mi to moje dílko zprznili. A já to asi nechci vidět jinak, než si to představuju. Herci? To je taky pekelný, protože mi moji oblíbenci nějak zestárli a přestali vyhovovat věkem 😀 Ale Jennifer Lawrence by byla skvělá. Té by sedla Eli i Sam. Takový Hugh Jackman o pár let mladší by se taky hodil. 😀 i když z něho bychom mohli udělat strejdu Maxe místo Damiana. Budu muset vymyslet nějakou hustou postavu pro Vandu Hybnerovou.

Pár knih máš i v angličtině, bylo tvým cílem prodávat knihy i v zahraničí?

Ten cíl mám pořád. Čím víc vím o českém trhu, tím víc si přeju prorazit v zahraničí. Byla by to cesta k tomu, abych se mohla psaním živit. Chtěla bych se živit něčím, co naprosto miluju. Zádrhel je v tom, že čeští nakladatelé tuhle snahu nejen nepodporují, ale v podstatě aktivně bojkotují. V té snaze jsem tedy jen sama za sebe a to je sakra hodně práce navíc.

Jakou bys dala radu začínajícím autorům?

Nejsem si úplně jistá, jestli jsem na to ten pravý člověk, neb mám fázi tvrdého spisovatelského rozčarování a nerada bych někoho demotivovala. Když potkáte svou knihu na poličce knihkupectví a líbí se čtenářům, je to naprosto skvělý pocit k nezaplacení. Psaní je láska.

Nicméně, k psaní si najděte vlastní systém, který vám vyhovuje. Když vás štvou osnovy, nepoužívejte je. Když je milujete, hurá do nich. Pište tak, aby vás to bavilo, ne tak jak píšou ostatní. Hlavní je ujasnit si, proč píšete, a uvědomit si fakt, že psaní a vydávání jsou dvě diametrálně odlišné věci. Psát v Čechách pro slávu a pro peníze je hovadina. To už dává větší smysl být zubařem krokodýlů. Jestli milujete psaní, tak piště, bavte se tím a nenechte si to nikým a ničím vzít. Pozorně si poslechněte názory jiných, mohou mít pravdu, ale nikdy se nenechte vmanipulovat do změn, které jdou proti tomu, v co věříte. Čtěte pozorně smlouvy a myslete u nich dopředu. Vím, že pro vydání knihy by se člověk upsal ďáblu, ale přesně to podepsáním špatné smlouvy můžete udělat. Pokud vám smlouva nevyhovuje, nepodepisujte. Máte právo vyjednávat. Je lepší knihu nevydat než koukat, jak vám ji masakrují. Lepší je krátkodobá smlouva, která se dá prodloužit, než smlouva, ze které nemáte, jak utéct. Uvědomte si, že vy (a se štěstím čtenář) jste jediní, pro koho je váš příběh srdcovka. Pro všechny ostatní je to jen tvrdý obchod. Vydáním práce spíš začíná, než končí. Sebelepší kniha bez dobré propagace nemá šanci na úspěch. Nakladatelství vám s největší pravděpodobností propagaci nezajistí. Nakladatel se propagačně stará tak o 5% knih. Musíte sami, nebo si na to někoho najít. S propagací začněte už před vydáním knihy, z polic je stáhnou hodně rychle. Nebudu lhát, bude vás to stát čas a peníze.

Máš nyní rozpracovanou nějakou další knihu, či dokonce knihy?

Pracuju vlastně na třech. Nejusilovněji na druhém díle Dračího ohně. Zatím pracovní název má Děti osudu. Na této sérii panuje shoda: čtenáři mě o ni uhánějí a já ji už chci dopsat, protože mám vymyšlený konec série a těším se na něj. Mimo psaní řeším i nakladatele, tak jsou trochu průtahy.

Současně pomalinku pracuji na Já se na to… – třetím díle vtipných historek. A na třetím díle Podsvětí. To se zatím klube nejpomaleji, i když bych ho vlastně chtěla psát nejvíc. V tomhle jsem ustoupila čtenářům.

Je něco, co bys ráda vzkázala svým čtenářům?

Chtěla bych svým čtenářům moc poděkovat za podporu a radost ze psaní, kterou mi vrací každou zprávou i koupenou knížkou. Jsou úžasní! Drží mi hlavu nad vodou. Bez nich by ta hromada práce dávala mnohem menší smysl.