fantasy_sci.fi_svet

Zajímavý rozhovor s českou fantasy autorkou Terezou Janišovou

o autorce

Tereza Janišová se narodila 30. května 1989 v Praze. Hradčany, Petřín a křivolaké uličky Malé Strany byla místa, kde prožila dětství, a dodnes jsou pro ni velkým zdrojem inspirace. Po výtvarném gymnáziu vystudovala Fakultu architektury ČVUT, poté strávila nějaký čas v Londýně, kde pracovala v místním architektonickém ateliéru. Největší radostí ale pro ni vždy bylo psaní. Je autorkou čarodějné trilogie Erilian a historického fantasy románu Lvářka. Kromě psaní knih se Tereza věnuje architektonické žurnalistice, miluje tanec, kočky a cestování.

Moc děkujeme spisovatelce za její poskytnutý čas k rozhovoru! DÍKY a těšíme se na tvou další tvorbu!

erilian
Přečtěte si o sérii Erilian ☝

Rozhovor

Jaká je tvá oblíbená kniha? Potažmo autor?

Na žebříčku nejoblíbenějších autorů se u mě na prvním místě už docela dlouho drží Neil Gaiman. Jeho Nikdykde nebo některé povídky se mi nikdy neomrzí a při každém přečtení v nich objevím něco nového. Gaiman je jeden z těch autorů, u jejichž knih mě vlastně ani tak moc nezajímá, jak to dopadne, ale užívám si hlavně jeho vymazlenou práci s textem a bezbřehou fantazii.

Co ráda děláš ve svém volném čase?

Volný čas mám vlastně pořád a zároveň nikdy. Snažím se tu nehmotnou veličinu uchopit pokud možno co nejefektivněji, co nejlíp ji rozdělit mezi všechno to, co je pro mě důležitý. Ale ne vždycky se mi to daří. Protože kromě rodiny, psaní, cestování, architektury, tance a všemožných dalších kreativních aktivit mě taky dost baví prokrastinovat. Ať už za asistence filmů, knih nebo dobrýho jídla.

Jak ses učila spisovatelskému řemeslu?

Narodila jsem se do knihomolské rodiny. Knihy byly všude kolem mě od dětství, a když mi došlo, že všechny ty příběhy musí taky někdo vymyslet a napsat, nadchlo mě to. Jakmile jsem se naučila psát, hned jsem se pustila do vlastních literárních pokusů. Měla jsem taky štěstí na podporující (zároveň konstruktivně kritizující) rodinu a učitele češtiny na základce a na gymplu.

Existuje někdo (nějaký idol), nebo něco (silný životní zážitek) co tě v psaní ovlivnilo?

Studium architektury, cestování, umění, knihy, filmy, život ve městě, kde potkáte magii na každém rohu… Víc drobných zážitků, které dohromady postupně tvořily a stále tvoří mou inspirační mozaiku.

Napsala jsi již plno knih a všechny v žánru fantasy, chystáš se v budoucnu i na jiný žánr?

Osobně nejsem velkým zastáncem striktního žánrového škatulkování. Baví mě číst i psát jakýsi mix žánrů, v rámci něhož si můžu eklekticky vybírat příměsi dle vlastní potřeby. Fantastika u mě zatím stále vede, ale v šuplíku mám i několik takzvaně realistických námětů.

Která z napsaných knih je tvá nejoblíbenější?

Jak kdy. Po dopsání a vydání to bývá ta nejnovější. Teď ale znovu vyšla moje trilogie Erilian (papírově, e-knižně i audioknižně), a já zjistila, že z ní, hlavně z prvního dílu, mám i přes některé začátečnické neobratnosti, pořád takovou tu neobjektivní, nostalgickou radost.

Foto: Nikol Obrová @nikolobrova

Píšeš své knihy spontánně, či si vytyčíš hlavní linku předem a poté se jí držíš?

V psaní jsem, na rozdíl od některých jiných oblastí svého života, docela systematická. Asi díky architektuře. Příběh si nejdřív vymyslím a bodově rozepíšu do co nejpodrobnějších detailů. Až když mám kostru každé jednotlivé kapitoly a scény, teprve potom se pustím do psaní samotného textu. Dům taky nezačneš stavět jen tak improvizačně, bez plánů a představy o tom, kam dát obývák nebo záchod.

Přišli dny, kdy jsi nevěděla, jak s rozepsanou knihou pokračovat?

Takzvaný tvůrčí blok u mě nastává většinou ve chvíli, kdy podvědomě vím, že mi v příběhu něco nesedí nebo nefunguje tak, jak by mělo. Pak často sklouzávám k již zmíněné prokrastinaci a rukopis neotevřu třeba několik týdnů nebo měsíců. Nemyslím si ale, že by taková psací pauza měla být nutně něco špatného. Většinou během té doby o příběhu mimoděk přemýšlím a najednou mi pak z ničeho nic docvakne, co po mě můj nedopsaný rukopis celou dobu chtěl.

Ztotožňuješ se s nějakou postavou ve své knize?

Řekla bych, že každá ze čtyř hlavních hrdinek mých knížek má v sobě něco z Terezy v době, kdy konkrétní příběh psala. Je to docela zajímavý „dokument“ vývoje mojí nátury v různých životních etapách, nad kterým někdy obracím oči v sloup nebo se nostalgicky uculuju.

Kdybys měla možnost přivést jakoukoliv postavu z knih do reálného života, která by to byla?

Žádná mě nenapadá. Co kdyby můj knižní oblíbenec nebyl v reálu takový, jak si ho představuju? Jen ať všichni hezky zůstanou na papíru a v mojí hlavě. Co se týče mých vlastních knih, většina z postav, které se v nich vyskytují, má svůj reálný předobraz. Takže proces to byl obrácený. Přivedla jsem některé skutečné postavy do svého vymyšleného světa. Snad z toho nemají moc velké trauma.

Máš nyní rozpracovanou nějakou další knihu, či dokonce knihy?

Rozepsanou mám momentálně jednu knihu. Takový mix fantasy, sci-fi a detektivky. Taky jsem před pár dny napsala povídku do jedné chystané antologie českých autorů fantastiky.

Je něco, co bys ráda vzkázala svým čtenářům?

Díky za vaše neustálé, usilovné živení mého autorského ega a motivování k dalšímu psaní

Znáte tvorbu této autorky? Četli jste nějakou její knihu?

Napsat komentář