YA fantasy Rudý vlk, který čerpá z pohádky Červená karkulka

Už od první věty, která zněla takto: „Temný les vzdychal – hluboký, strašidelný zvuk byl víc než jen nářkem rozhoupaných větví.“ mě kniha moc zaujala a musím říct, že mě upoutala a bavila celou dobu. Ač jsem četla dost negativní vlnu ohledně jmen, které byli počeštěny mě osobně to nějak nevadilo a ani mi to nijak do čtecího zážitku nezasahovalo. Je to příjemná YA fantasy z vymyšleného světa, která má svůj základ v oblíbené pohádce Červená karkulka. Dle mě je svět, co autorka vytvořila zajímavý a neotřelý.

„Temný les mě vábil už odmalička a volal svůdným hlasem, ale zároveň mě varoval. Nehodlala jsem se jím řídit, což mi však nebránilo alespoň mu naslouchat.“

V této knize je romantická linka zajímává, ač se jedná o jedno velké klišé. Ovšem v tomto příběhu to sedlo skvěle, máme zde lásku od dětských let, která má ovšem náhle skončit díky domluvenému sňatku. Přirozeně hlavní hrdinka domluveného snoubence odmítá, a snaží se ho odradit. On jí však ukazuje jakby mohlo jejich soužití vypadat, a jakby jako její manžel mohl pomoct jejímu boji proti zlému lesu. Tato myšlena autorky se mi moc líbila a dokázala jí naplno využít, když si Adéla začala uvědomovat, jaké by bylo soužití s mužem, kterému by nikdy nemohla říct pravdu. Celý příběh je prosycen láskou k domovu, vesnici a hlavní konstantou v tomto příběhu je rodičovská láska.

„A udělala bych to na jeho místě i já, a to dokonce i kdybych neviděla ve tmě. Žádný rodič nebude ignorovat volání o pomoc svého dítěte. A temný les dobře ví, na jaké obavy nalákat kořist.“ (str. 92)

V tomto převyprávění červené karkulky je originální myšlenka o rodu, ve kterém se rodí ženy bojovnice (rusovlasé ženy), které mají za úkol držet les v mezích a vesničany v bezpečí. Ovšem o jejich přičinění vesnice nemá ani ponětí. Zde se mi moc líbí fungování lesa, který se samovolně rozrůstá a jeho zlo se rozpíná. Obyvatele Oakdale musí les neustále udržovat od hranic vesnice tím, že každý den kácí stromy. Jediný dům, který les pohltil byla chaloupka babičky od Adély, která ovšem nechce svou světničku opustit, a tak žije uprostřed temného lesa na paloučku.

Celková atmosféra temného lesa je lákavá a moc se mi líbila. Příšery v lese, strážkyně i les samotný má skvělý potenciál, který se dá využít k dalšímu psaní příběhu z tohoto světa. Fungování světa je zde opravdu dobře promyšlené a dá se na něm stavět.