fantasy_sci.fi_svet

Je Česko kolébkou hororu? To Vám ukáže kniha České temno

Listovací ukázka knihy ZDE.

Název díla: České Temno

Autor: Antologie, vícero autorů

Počet stran: 408

Nakladatelství: Golden Dog

Rok vydání: 2021

Děkujeme nakladatelství @goldendogbooks za zaslání recenzního výtisku této knihy.

České Temno je osobitá, a trochu jinak vytvořená česká antologie. Většina povídkových knih, zejména antologií si dává za úkol najít a představit nové neokoukané tváře českých spisovatelů. Zde jde autorům antologie o něco úplně jiného. Chtějí představit v jednom svazku to nejkvalitnější z české hororové scény. Osobně jsem za to rád, jelikož jsem si mohl přečíst něco nového, nebo jiného od mě známých autorů (Boček, Renčín, Pech).

Miroslav Pech – Zuby
Otomar Dvořák – Hagen
Vladimír Pospíchal – Hlad
Argonantus – Revenant Rappoltštejnský
Svatopluk Doseděl – Batalión
Alexandra Haverská – Semper imperfectus?
Pavel Renčín – Skokani
Anna Šochová – Autobus
Ondřej Kocáb – Zatracenej
Honza Vojtíšek – Zahrada
Renata Bočková – Netvor
Božena Čechalová – Počítání rukou
Hanina Veselá – Člověk v kůži vázaný
Petr Boček – Přístěnek
Lenny Ka – Ti, co neumírají
Kristina Haidingerová – Synek

Recenze

Kniha mě upoutala nejen svým názvem, ale také obálkou a spoustou tajemných a temných ilustrací (které vytvořil náš oblíbený ilustrátor Jiří Dvorský – @jiri.dvorsky) uvnitř knihy. Má osobitou předmluvu i doslov, který je velmi pravdivý. Za každou povídkou je krátký medailonek autora i s fotografií, takže se pro mě staly povídky více osobní, když vím přesně ke komu ji mám přiřadit.

„Obrazy jsem strhal,
blbě se dívaly.
Lustry jsem sundal,
stále se kývaly.
S nikým nemluvím,
čas je do počtu
a já se poddávám nejasným snům..“
(Tomáš Marton)

Velké plus vidím v tom, že se všechny povídky odehrávají v naší zemi. Určitou krásu vidím v různorodosti a originálním přístupu každého autora. Některé povídky mají desítky stran, jiné sotva tucet. Mění se nám tu časové období (komunismus, devadesátky, středověk i současnost), střídají se méně či více zajímavá místa (Nuselský most, Lom Velká Amerika, historický hrad), toto všechno dělá České Temno působivou antologií.

„Padá mi hlava, pak cejtím jak někdo
lehce mě za ruku vzal.
Blázen či voják jak maškara divná tam stál…“ (Kabát)

Nebudu zde hodnotit každou povídku zvlášť. Všechny povídky mě něčím zaujaly, ale vypíchnu jen ty, co se mi nejvíce líbily a utkvěly mi v paměti. Ještě dodám, že celkové zaměření je spíše na strach a na neznámé prostředí, a v něm se skrývající zlo, které může mít mnoho podob, byla trefa do černého. Nemám rád přehnané fantazírování a konce, které jako by nepatřily k příběhu. Většina povídek skončí tak, jak by měla. Najde se zde několik velmi překvapující zvratů a na to navazujících konců.

Mě osobně nejvíce zaujala povídka Revenant Rappoltštejnksý – historická povídka s velmi nečekaným zvratem a zajímavým koncem . Dále od Haniny Veselé – Člověk v kůži vázaný, originální povídka s velmi kvalitní češtinou a působivou atmosférou. Nakonec bych ještě vypíchnul povídku Přístěnek od Petra Bočka, hodně atmosférická až tíživá záležitost, která se výborně četla.

„Někde zdola na mne volá čísi úpěnlivý sten: Hrabej, hrabej v černé hlíně, vyhrabej mě ven!“ (Autor neznámý)

Závěrem, určitě tento český hororový skvost doporučuji. Každá povídka je svá, je osobní, je dostatečně temná, mystická a hororová. Jsem rád, že vznikají tyto povídkové sbírky. Je skvělé, že v česku máme tolik kvalitních hororových autorů .

Hodnocení 4,5/5